16. kapitola - Jiný svět I.

14. ledna 2014 v 21:59 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
po dlouhé době vám přináším kapitolu k Síle hvědz a kletbě vlků... Snad pro vás povídka ještě nezemřela a někdo si jí ještě pamatuje... Jestli ano, tak tady je jedna kapitola, která bude rozdělena do více částí... Tak ať se líbí, snad má komu... Vaše Nikyška


Ležela jsem v sametově jemné trávě a dívala se na oblohu. Ani jeden mráček nebyl na obloze vidět, ale ten pohled na jiné planety byl překrásný. Zrovna jsem se dívala na platenu krásně fialové barvy s zeleným prstencem. Jak jsem tak ležela a dívala se na ní, hádala jsem, kdo asi planetu obydluje. Elfové? Jednorožci? Víly? Andělé? Tuhle krásnou planetu nemůže obývat nic špatného, na to je moc krásná. Musí na ní žít něco čistého, dobrého. Zavřela jsem oči a začala si představovat, jak to tam asi vypadá, když jsem ucítila pohyb mého těla. Otevřela jsem oči a... Já jsem tam nebyla. nebala jsem vidět, byla jsem skoro průhledná... Stal se ze mě větřík a já jsem se vznášela k té planetě.
Když jsem stála nohama na pevnině, oklepala jsem se. Tahle planeta nebyla vůbec krásná jak jsem si myslela. Byla plná zla! Slunce zde skoro nesvítilo a nebe bylo černé jako před bouří a silným deštěm. Tráva na níž jsem stála byla suchá a řezala do nohou. Květiny zde nerostli, myslím, že tato planeta ani neví, co to květiny jsou. Motýlci zde též nelétali. Cesta, která stála pod černou vysokou skálou, která vypadala jako by se měla každou vteřinou zbortit dolů a zavalit mě svými balvany, byla samí špičatý kámen. Les rozprostírající se po celém obzoru tam, kde končila cesta. Les byl hustý a nebyla v něm ani známka života. Jen stromy rostly. Byly temné, skoro černé zdálo se. Byly vysoké a jejich větvě se sebe dotýkaly navzájem. Listí mělo barvu černošedou. Nikdy jsem nezahlédla náznak jiné barvy... Černošedé listí? Neděla jsem, že takové existuje... Nerostly zde ani houby a mech také ne. Je to zvláštní, ale nikde jsem nezahlédla ani potůček mezi stromy a žádnou zvěř. Nic... Je to tu tak mrtvé... To ticho bylo nesnesitelné.
Něco se zamnou pohnulo. Otočila jsem, ale nikde jsem ic neviděla. Otočila jsem se zpět k lesu a v tom do mě někdo, nebo něco strčilo takovou silou, že jsem to nestihla ani zaregistrovat a spadla jsem na zem, kde jsem se uhodila do hlavy a byla jsem v bezvědomí...
Byla jsem vzduch, ale i přesto jsem padla do bezvědomí? Zvláštní... Tento svět je divný... Probudila jsem a měla jsem svázané ruce a nohy. Nemohla jsme se hýbat. Něco se vedle mě začalo hýbat. Upřela jsem na o něco oči. Bylo to velké. Hodně velké. Nemělo to nohy, ale tlapy velké jako má hlava. Drápy byly obrovské, zahnuté dolů a vypadaly nebezpěčně ostré. Celé obrovské tělo bylo pokryto zelenou strtí. Ano, byla zelená! Ta zelená potvora se otočila, takže jsem jí viděla i zepředu a né jen její záda? Ano, snad se tomu dá říkát záda... Vypadalo to jako postavou jako medvěd, ale medvěd to nebyl. Hlavu to mělo jako ... Nic ze zvířat, které znám není tomuto podobné. Místo nosu to mělo jen dvě díry do tváře. Oči byly velké jako tenisové míčky a měly jasně žlutou barvu. Žádné zornice, jen čistě zářivě žlutá čočka. Ani bělmo to nemělo! Pusu... Né pusu né, byla to tlama byla plná zubů. Velkých, špičatých, nebezpečných a schnilých zubů. bylo to ohavné a ještě více to zohavňovaly rohy... Byla to zrůdná bytost bez jména...

Co semnou udělá? Prolétlo mi hlavou, když se ke mě naklonila a zavrčela na mě jako vlk. Vlk... Will... Achjo, kde asi je. Co asi dělá? jak to vyřešil s Robertem? Je v pořádku? Snad ano... Mohl by mi pomoci? Asi ano, ale jak?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 .Putta .Putta | Web | 16. ledna 2014 v 16:41 | Reagovat

Suprově a napínavě zakončené..
Těším se na další kapitolu. :-)

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 17:35 | Reagovat

[1]: pokusím se kapitolu napsat co nejdříve... slibuji... :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: