Chci vrátit čas, chci zpátky...! - kapitola první

9. září 2013 v 21:32 | Nikyška
první kapitola k povídce CHCI VRÁTIT ČAS, CHCI ZPÁTKY...! anotace se vám líbila, tak snad se budu líbit i první kapitol... budu ráda, když do komentů napíšete váš názor... děkuju... vaše Nikyška


Vešel jsem do třídy a koutky úst spadly ještě víc dolů. Nikdo z mé party tam vážně nebyl. Jsem v jiné škole a je už nikdy neuvidím. Nikdy! Proč ale? To nevím, vím jen, že je už nikdy neuvidím. Noví spolužáci na mě čučeli jak na zombie, která právě žere jednoho z nich. Vykulené oči a ústa dokořán. Nechápal jsem je. Rozhlédl jsem po třídě a hledal volnou lavici. Byla úplně vzadu u zdi, díkybohu. Zakotvil jsem na židli u zdi a batoh hodil na druhou. Sesunul jsem se pod stůl a vytáhl z kapsy svůj mobil. Poslal jsem smsku svému nejlepšímu kamarádovi.
Zdar kamo,
tak jak ve skole? vopruz co? tady teda jo...
jak zijete s partou?
Smska se ale neodeslala, číslo prý neexistuje. Poslal jsem to ostatním z party, ale u každého se mi ukázalo to samé. ČÍSLO NEEXISTUJE...
Co se to kruci děje? Nestačí, že je už nikdy neuvidím? To jim nemůžu ani napsat smsku?
Mí noví spolužáci se sešli u okna hned na proti zdi, u které jsem seděl. Pomlouvali mě, to je jasné a navíc to bylo vidět. Zírali na mě a vždy, když jsem se koukl já, uhli hlavou zpátky. Jak nenápadné! Chci zpátky do své staré školy! Nechci bý tady!
Zazvonil zvonek. Do třídy přišla žena, tedy myslím, že to byla žena. Měla vlasy svázané do culíku vzadu na krku, na očích černé brýle a na sobě měla džíny a triko. Na ruce se blýskal stříbrný náramek a na prsteníčku levé ruky zlatý krožek, který všem říkal, JSEM VDANÁ...
Všichci si sedli na volná místa do lavic a ona si přešla ke katedře a posadila se na židly. Nehty začala klepat do stolu a mě to hrozně vadilo! Byl to otravný zvuk, který se opakoval stále dokola.
Už jsem to nevydržel, a tak jsem si hlavu položil na navici a k uším si dal ruce, aby zvuk klepajících nehtů o katedru byl tišejší. Zvuk za co nějakou dobu ztichl. Zvedl jsem hlavu a uviděl a tabuli něco napsaného, ale co, to nevím, neboť jsem to nepřečetl...
Poznal jsem ale, že to bylo její jméno a to, že je zde ve škole nová... JInak by se přeci nepředstavovala ne?
No co, opět jsem sklonil hlavu a přemýšlel o tom, co se stalo... O tom, co se stale a já skončil tady... Bez přátel... Už je nikdy neuvidím a nemůžu si s nimi ani psát a volat... A to jen kvůli jedné hovadině...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 11. září 2013 v 20:36 | Reagovat

Krásná kapitola.. jsem zvědavá jak se s tím vyrovná, jak zapadne. A co to bylo za hovadinu.. tak rychle piš..!:D

2 Nikyška Nikyška | Web | 12. září 2013 v 15:54 | Reagovat

[1]: děkuji... pokusím se psát, ale nevím, jak to budu stíhat... mám toho hodně... učit se do školy, pomáhat doma a ještě se vídat se svým klukem... nějak nestíhám... ale pokusím se... ;-)

3 Angela Angela | E-mail | Web | 14. září 2013 v 14:13 | Reagovat

Je to super! :) Proč ty čísla sakriš neexistují? :D To by mě zajímalo... Těším se na další kapitolu... :)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 15. září 2013 v 13:19 | Reagovat

[3]: neboj, dozvíš se to... ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: