13. kapitola - kde jsem?

1. července 2013 v 22:13 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
další kapitola k SHaKV je psaná z pohledu Williama i Amy... snad se bude líbit... jo a říkám předem, že kapitoly teď budou psány z pohledu obou postav...


Ztratila jsem se. Neviděla jsem nic. Snad jen poletující mraky po obloze. Jinak nic. Musela jsem být strašně vysoko, neboť jsem neviděla zem, ale stále jsem stoupala. Ale proč? Kam až mám vyletět?

Zíral jsem na oblohu s ústy dokořán a nevěřil jsem tomu, co jsem právě spatřil. Proměnila se. Byla vzduch. Teď stoupala do nebe, mezi mraky, až nad ně. Neviděl jsem ji, ale stále jsem se díval tam, kam jsem si myslel, že stoupá. Robert stále narážel do neviditelné stěny, kterou vyčarovala ona.
nemohl jsem tomu uvěřit. Jak je to možné? Proč teď?

Vystoupala jsem až nad mraky. Spatřila jsem Zemi tak, jak ji nikdo nemohl nikdy vidět.
Obklopovala mě jasně modrá barva. Nevím, co to bylo, ale obloha ne. Nemohlo to být nebe. Rozhlédla jsem se. Nikde nic. Žádný kopec, žádná louka, jezírko, domek, hrad ani les... Nikde nic.
Upřela jsem oči pod sebe, ale zatočila se mi hlava, a tak jsem se podívala před sebe, kde jsem spatřila postavu. Postavu zahalenou v šedém kápi, z pod kterého mu čouhali ven akorát blonďaté vlnící se vlasy. podle těch vlasů jsem usoudila, že je to žena.
"Vítej, čekali jsme na tebe dlouho. Konečně nám Ona poslala novou dívku, která je vyvolená a má tu čest se stát živlem. Ty jsi byla vabrána pro Vzduch. Važ si toho. Býti Vzduchem je něco obrovského. Každý chce býti vzduchem." Řekl člověk v kápi a sundal jsi ji. Blonďaté vlasy, které jsem myslela, že patří ženě, patřili muži, kterému obklopovali tvář tak bílomodrou, že pokud by byl na zemi, myslela bych si, že mrzne. Oči měl jasně modré s náznakem zelené. Byl to mladý a velice pohledný muž.
"Proč jsem se ale stala živlem?" Zeptala jsem se ho. Jeho výraz tváře se změnil. Předtím byl na jeho tváři úsměv, oči zářili štěstím, ale teď úsměv se vytratil a jeho oči sice zářili, ale těstí to nebylo, byla to zlost.
"Proč? ty se ptáš proč? jako by jsi jím ani být nechtěla! Víš kolik lidí by za tohle dalo svůj život? kolik lidí po tomhle touží? a ty se ptáš proč?" Zakřičel na mě a já se lekla. Zafoukal okolo mě vítr tak silný, že jsem spadla. vlastně ne nespadla. neměla jsem kam spadnout. podemnou bylo nic. jen modrá barva. padala jsem dolů, padala jsem dlouho, ale ne ane dopadnout. přestala jsem padat a znovu jsem začal stoupat. On čekal stále nahoře a zuřil.
"Nechtěla jsem být živlem proto, že jsem nejspíš rávě teď našla lásku. Našla jsem někoho, kdo mě má opravdu rád. A navíc, měla jsem zabít své dvojče abych se nezměnila v hvězdu, ale kdo zabije své dvojče? kdo? já neznám nikoho, kdo by snil o tom, že bude živel. Nikoho! ne, že by to bylo něco zlého, ale lidé v dnešní době už na magii nevěří. Nevěří na duchy, na víly, vlky, upíry, anděli dokonce ani na paní Smrt. Ani na živly. Lidé si myslí, že živly ovládá matka Příroda. nevědí, že něco jako jsem já, nebo vy existuje." Když jsem mu to dořekla, jeho pohled se změnil. nebyla to zlost, ale pochopení co teď zdobilo jeho tvář.
"Vítej dcero, jsem rád, že jsi mi tohle řekla. Tvým úkolem tedy bude, dokázat lidem, že magie stále žije. Budeš živel, ale budeš taky ta, která řekne lidem o magii. je mi jedno jak, ale prostě to budou muset vědět..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: