12. kapitola - Změna...

25. června 2013 v 22:08 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
a je to tady! konečně jsem přidala další kapitolu! snad se bude líbit... slibuju, že další bude příští týden, možná už tenhle... slibuji...



Robert už nebyl Robert. Na jeho místě stál krásný bílý vlk se safírově modrýma očima. Měl viceněné tesáky a v jeho očích se zrcadlila nenávist a chuť zabíjet.
Začala jsem ještě víc couvat, až jsem najednou ucítila mokro v botech, stála jsem v jezeře. Will by měl být vedle mě, ale nebyl tam. Vlastně tady nebyl žádný člověk, jen já a dva vlci. Jeden černý se smarogdovýma očima a druhý bíly se safírovýma očima. Safírové oči zrcadlily nenávist a chuť zabíjet, ve smaragdových byla nechápavost a otázka PROČ?
Stála jsem v jezeře až po kolena a pusu jsem měla do kořán. Nechápala jsem co se to stalo. Proč se Robert změnil? Proč chce zabít Williama nebo mě?
Bílý vlk se rozeběhl a zaútočil na černého vlka. Ten ale uhnul, a tak se vyhnul tlamě s tesákama mířící na jeho krk. Safírové oči se zúžily a smaragdové pořád nechápaly.
Já jsem stála jak přibitá a oči jsem měla vykulené a plné otázek stejě jako Will.
Bílý vlk znovu zaútočil, ale černý byl zkušenější, a tak se znovu vyhnul a Robert změněný ve vlka tak udělal přemet a přistál čumákem na zemi. To ho rozruřilo ještě víc. William v těle černého vlka prošel kolem bíleho ležícího na zemi. Bílý se bleskurychle postavil na nohy a ohnal se Willovi. Málem se mu zakousl do krku, ale já to zastavila.
Obklopilá nás fialová záře. Bíly vlk narazil do neviditelné stěny, která chránila mě a Williama před jeho napadením a následným zabitím. Will se proměnil zpět ve Willa a obejmul mě. Vůbec jsem nechápala, jak jsem to udělala. Oči jsem měla vykulené a nevěřila jsem, co jsem právě dokázala. Já jsem zastavila Roberta, který se chystal zabít Willa a nevím, jak se mi to povedlo. Jak jsem to udělala?
Najednou jsem přestala cítit Williamovo tělo, okteré jsem se opírala, jeho ruce už jsem necítila, neítila jsem, jak mě hladí po zádech. Necítila jsem ani zem pod nohama, ani morko v botech. Necítila jsem nic...
Ohlédla jsem se kolem a spatřila jen Williama kulícího oči a bílého vlka narážejícího do neviditelné stěny. podívala jsem se na sebe, ale uviděla jsem nic.
Já jsem tam nebyla. Nikde jsem nebyla vidět! zmizela jsem. Změnila jsem se ve vzduch... Byla jsem vánek, který v létě všechny ochadí. Vítr, který osvobozuje stromky od listů. Vichřice, která je mladčí sestra tornáda. Byla jsem tornádo, které ničí všechno, co mu přijde do cesty... Byla jsem živel...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:15 | Reagovat

Ježiš! Tak predsa! :O Nechápem, čo sa to stalo... čo to ten Robert urobil? o.O Ale bolo to skvelé! Chcem ďalšiu! :D

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:59 | Reagovat

[1]: už mám první odstavec... bude brzy... ;-)

3 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 27. června 2013 v 14:47 | Reagovat

Inak, na blogu mám nové časti SN :-)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 27. června 2013 v 18:22 | Reagovat

[3]: o víkend se na ně mrknu... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: