Zrádkyně nebo nejlepší kamarádka?

24. května 2013 v 21:05 | Nikyška
ahojky, přináším vám článek do nové rubriky nesoucí jméno JE TO DENÍČEK NEBO NE? Posuďte sami, zda to deníček je nebo není. Snad se vám bude článek líbít... Vaše zklamaná Nikyška



To byl zase dneska den. Třetí den se mě drží migréna, a tak jsem neměla zrovna nejlešpí náladu. Kdo by taky měl, kdyby mu připadalo, že má v obou spáncích, nad očima a vzadu na hlavě vražené kudly? Já teda ne...
Ve škole se mi nálada trošku zlepšila z bodu mrazu na patnáct stupňů, což byl za poslední tři dny úspěch.
Za tuhle náladu mohl můj nejlepší kamarád Nicolas. Ten jeho úsměv, ty jeho krásně oči odstínu hořké čokolády a vlasy stejné barvy. byl to ten nejlepší kamarád, kterého jsem si mohla přát. Nikydy mi neřekl jinak než Lis. věděl, že nenávidím, když mi někdo říka Lisinko, či dokonce Elisabeth, nebo Elisanethko... Mám ho moc ráda a nikdy ho nechci ztratit. NIKDY!
Ale to se dneska málem stalo. Po páté vyučovací hodině přišel za mnou a mímy kamarádkami a řekl nám, že na našem třídním výletě nechce Nicolase. Prý se máme celá třída podepsat na papír a napsat, jestli tak Nicosala chceme či ne. Já jsem mu řekla, že ho tam chci... ne neřekla vlastně. Byla jsem totiž do Nica, zamilovaná,ale nechtěla jsem, aby to věděl někdo jinej než on a já. měla jsem totiž ve třídě samé blbce, které by se mi za to posmívali, o což vážně nestojím. Řekla jsem mu tedy, že je mi to jedno jestli pojede, že mi tam vadit nebude, a že nemám důvod ho tam nechtít. Všichni se podepsali na papír a všichni komě jedné osoby tam měli napsáno NE! Jediná osoba tam měla napsáno, PŘIZPŮSOBÍM SE.
Pak jsem dostala papír do ruky já. Napsala jsem tam Lisa Deirová - JE MI JEDNO JESTLI POJEDE, PŘIZPŮSOBÍM SE...
byla jsem poslední ze třídy, a tak jsem papír nechala u mě nastole, protže se měl podepsat spolužák, který byl někde pryč. Přišel o hodinu a napsal tam to samé co já...
Nico se to ale dozvěděl a příšerně se na nás jako na třídu naštval. Já se mu ani nedivím, ale co necháou je, že si zlost vybil na dopisu pro mě... Dopis měl sice jen čtyři řdky, ale ty řádky mě tak bodly do srdce, že zlomily tu část, ve které bylo naše přátelství. Tím dopisem mě odebral ze svého života jako svou nejlepší kamarádku. Jen co jsem přečtla první řádek, už mi tekla slza po tváři a zastavila se na bradě, od kud padala dolů, až se roztříštila o mou ruku držící dopis. Sebastian, chlapec, který seděl vedle mě v lavici se na mě podíval s nechápavím výrazem.'Proč brečíš Lis?' Ptal se jeho výraz. Jen jsem zakrotila hlavou a setřela si slzy, které mi stékaly po tvářích a následovaly svou sestru. Bohužel se k ní už nedostaly, skončili na rukávu mé černé mikiny.
Když jsem dopis dočetla, cítila jsem se příšerně. V dopise mě nazval Zrádkyní a Sviní, stejně jako ostatní spolužáky, ale ten dopis byl pro mě, takže jsem to pochopila tak, že je to myšleno jen na mě. Doipis byl zakončen jen dvěmi slovy, které byly z celého dopisu ty nejhorší. SKONČILI JSTE!
Pochopila jsem to tak, že jsem skončila jako jeho kamarádka, a že semnou nechce mít už níc společného. Udělalo se mi špatně. Slzy, které jsem už sklidnila, se mi začaly kutálet po tvářích dvakrát víc než předtím. tyhle jsem již nezastavila. Nikdo kromě Sebastiana je ale neviděl, což bylo dobře. Nestála jsem o otázky tipu "Co je? Proč brečíš?" a spoustu dalších...
vzala jsem z lavice papír, na který jsem mu napsala, že jsem byla jedna ze tří lidí, kteří tam napsali že je jim jedno, jestli tam pojede. Že je to můj nejlepší kamarád, a nikdy bych ho nezradila, nepomlouvala, nevyměnila... Nikdy! Ale on to nepochopil. Takhle sme se hádaly celou hodinu, popsalyí jsme dva papíry. na další jsem napsala, žeto co jsem o něm psala do medailonku stále platí a vždy platit bude... Hodně mě ale zajímalo, jestli stále platí to, co o mě napsal on. Tenhle paírek jsem mu ale dala až o přestávku.
Venku před školou jsem se ho zeptala na odpověď. Odpověděl "JASNĚ ŽE TO PLATÍ..." Ale já mu to nějak nevěřila... Řekl to takovým divným tónem, kterým jsem ho ještě nikdy neslyšela mluvit. Tenhle tón byl zlý, krutý a pomstychtivý a pro mě nevěřitelný. cokoli by tímhle tónem řekl, bych mu neuvěřila ani za všechno na světě.
Ale problém byl, že jsem mu chtěla věřit... chtěla jsem ho pořád mít jako kamaráda. Nechtěla jsem o ztratit kvůli takové prkotině, kterou akorát špatně pochopil, protože jsem mui nemohla říct pravý důvod, proč jsem nenapsala, že ho tam chci. Ale to byla nejspíš ta chyba.
Takže mu budu věřit, že pro něj znamenám stále to, co jsem pro něj znamenala před dneškem. Doufám, že nebudu věřit lži...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Altheda Altheda | Web | 25. května 2013 v 11:23 | Reagovat

Hmm... Musíš pochopiť, že v jeho očiach to mohlo vyzerať ako zrada... Teda, určite mal ťažký deň, keď jeho vlastní spolužiaci spísali petíciu za to, že ho nechceú na školskom výlete. A odkaz "JE MI JEDNO JESTLI POJEDE, PŘIZPŮSOBÍM SE..." mu mohol znieť ako "tak vôbec mi na tom nezáleží, ani by ísť nemusel, ale keď pôjde, tak čo už... budem ho tolerovať". Proste z toho bol asi prekvapený a v prvej chvíli nemusel pochopiť, ako si to vlastne myslela a aké boli tvoje dôvody. No a to čo povedal... pokojne to mohol myslieť vážne, len bol asi dosť rozrušený, takže ti to znelo inak. Správaj sa k nemu ako predtým a možno by nebolo zlé stretnúť sa s ním na mieste, ktoré máte obidvaja radi (cukráreň, park, niekde pred domom...) a ešte raz mu to celé vystvetliť z očí do očí, nech vidí, že to myslíš úprimne. Predsa len, papier nevystihne všetko, mohol si myslieť, že si z neho strielaš a chceš ho ešte viac potrápiť... Asi toto jediné ti môžem poradiť - teda ako by som to riešila ja.

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 25. května 2013 v 12:51 | Reagovat

[1]: děkuji ti za rady... vážím si jich...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: