11. kapitola - to snad né...!

16. května 2013 v 20:21 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků

tak je tady další kapitola k Síle hvězd a kletbě vlků... Jak jste si asi již všimly, mám od Lexi krásný blend a banner.



"Včera řekl, že se sejdeme zítra, ale nikde tady není... jestli nepříjde do pěti minut, kašlu na něj a jdu domů!" Řekl mi naštvaně Will potom, co jsme čekala na Roberta více jak hodinu. Už začínalo zapadat slunce. seděla jsem na na písku u jezera a pozorovala slunce odrážející se na jeho ladině, jak zapadá za vzdálené hory se zasněženými špičkami. Po obloze poletovali obláčky a Will a chodil naštvaně zamnou sem a tam něco si mumlal. Nejspíš nadávky na Roberta. Najednou se zastavil a sednul si vedle mě. Podíval se na mě a já mu viděla očích hrůzu. nejdřív jsem to nepochopila, ale pak jsem začala tušit, co mu došlo. Ona... Zítra mě promění. Zítra to bude týden, co jsem měla zabít svou sestru Angie, ale neudělala jsem to a ani to udělat nehodlám.

uslyšela jsemjak někdo jde směrem k nám po písku a zastavil se za námi. Otočila jsem se uviděla Roberta. Šťouchla jsem do Willa a on se otočil, když ho uviděl, zamračil se a už otevíral pusu, že mu něco řekne, ale já ho raději zarazila a řekla něco místo něj.

"Konečně Roberte, čekáme tady na vás už aspoň hodinu..."

"Omlouvám se vám, ale měl jsem menší problém..." Řekl ale díval se do země. Nepodíval se na mě ani na Williama od té doby co přišel. něco se stalo, a to něco se týká mě Willa.

"jaky problém?" Zeptal se Will a stoupl si před Roberta. Ten se na něj ale ani nepodíval. Stále měl pohled upřený do písku, jakoby v něm bylo něco zvláštního, ale nebylo. byl to obyčejný písek. Najednou se hluboce nadechl a podíval se na mě. Upřel na mě své oči, které měly být fialové, ale nebyly. Byly safírově modré. takové oči nikdo nemá. Ne obyčejný člověk. Takové oči může mít jedině někdo kdo se mění ve vlka jako William. Will zbledl a já se postavila na nohy a šla blíž kjezeru a dál od Roberta.

"jak se vám to stalo? jak se zvás zase stal vlk? Proč jste to dovolil? proč?" Ptala jsem se vylekaně.

Robert zakroutil hlavou. sklopil zrak do písku, ale stejně jsem zahlédla ten záblesk v jeho očích. nevím, co se mu honí v hlavě a ani to vědět nechci. Raději...

Odtrhla jsem od něj oči a otočila jsem se k jezeru. Na jeho hladině se stále třpitilo slunce zapadajácí za hory. Už bylo skoro zapadlé, a tak se začínalo stmívat čím dál více. otočila jsem, ale to jsem neměla dělat, To co jsem totiž viděla, jsem vidět neměla a nechtěla...



tak to je pro dnešek všechno... další kapitola bude brzy... kdo povídku čte, může si přidat banner na blog.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | E-mail | Web | 17. května 2013 v 8:55 | Reagovat

Tak to si budu muset dočíst. :D

2 Pepina Pepina | E-mail | Web | 17. května 2013 v 10:38 | Reagovat

To se nedělá .. ten konec.. héj děvče! honem další :D

3 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 17. května 2013 v 14:17 | Reagovat

[1]: pokud je tohle první kapitola, kterou jsi četla a zaujmulo tě to, asi si to dočíst budeš muset... :-D  :-D

[2]: ale dělá... musím to udělat napínavé... a další kapitola už je na půl hotová... :-D  :-D

4 Lexi Perennis Van der Lux Lexi Perennis Van der Lux | E-mail | Web | 26. června 2013 v 21:12 | Reagovat

Som taká šťastná že je tu aj ďalšia kapitola! :D :D Asi by som to neprežila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: