Smrt byla moje vysvobození

1. dubna 2013 v 19:03 | Nikyška |  to co mě napadlo
včera jsem si doma hledala čteverčkovaný papír, abych si mohla vyrobit návod na náramek přátelství s nápisem Fox pro bratránka. našla jsem ho asi po čtvrt hodině i se sešitem, kam jsem si před dvěma lety psala nějaké jednorázovky. napadlo mě, že bych mohla ějaké zveřejnit. tak vám tady jednu z nich přidávám. komentář potěší... :)
vaše Nikyška



Byla jsem mladá holka, která neměla žádné kamarády, dkonce i moje maminka se za mě styděla. Ve škole se semnou ikdo nebavil, všem jsem byla jen pro smích a taky aby měli komu nadávat a posmívat se. A to všechnojen proto, že jsem se od ostatních lišila.
byla jsem stejná jako ostatní holky, ale přeci jiná. Měla jsem dlouhé zvlněné vlasy barvy té nejčernější noci, oči velké a černé jako vlasy a pleť jsem měla téměř bílou. milovala jsem černou a rudou, a taky to na mě bylo vidět. Nikdy jste na mě nemohli vidět jiné oblečení, než v barvěrudé či černé.
Lišila jsem se též ve stravování. Nejedla jsem nic a pila jsem pouze jednu tekutinu. Tou tekutinou je krev a já jsem upír.
V tu dobu jsem pořád myslela na sebevraždu. Bylo pro mě hrozné ve škole i doma pořád poslouchat to, jak moc jsem jiná, divná.
jednou v noci jsem šla na útes nad mořem. útes byl vysoko nad mořem, z kterého vykukovalo několik obřích kamenů. ty kameny, byly pod celým tím útesem. Ten, kdo by z totho útesu skočil do moře, by dopadl a jeden z těch kamenů a zabil by se. A to byl právě můj plán...
ještě chvilku jsem se dívala do moře. dívala jsem se, jak se měsíční světlo tančí po hladině teď černého moře. poslouchala jsem, jak voda šplouchá o kameny a útes. myslela jsem jen na to, co se semnou stane, až skončí můj život tady. co se semnou stane, až mé tělo narazí na jeden z těch kamenů a zlomí se mi všechny kosti. zůstanu tam ležet? Dostanu se do nebe? nebo do pekla? nebo se octnu úplně v jiném světě?
na druhé straně oceánu se začalo červenat nebe. začínalo svítat. byl čas. vstala jsem a naklonila se nad moře. nezaváhaůa jsem již ani vteřinu a skočila dolů. celou dobu co jsem padala jsem myslela jen na to, co semnou teď bude. přála jsem si, abych se probudila v jiném světě. už jsem si začala představovat, jak by asi ten svt mohl vypadat, když jsem dopadla. všechno zhaslo. byla tma. ani malinkaté světélko. zhasly všechny svíčky. byl konec. Život Amandy Goilodové skončil. zlomila jsem si vaz.
i když jsem si to strašně moc přála, nevěřila jsem v to. myslela jsem, že zůstanu ležet na tom kameni, na kterém jsem se rozplácla, ale nestalo se tak. mé přání bylo vyslišeno... otevřela jsem oči. před sebou jsem uviděla světélko, které se pořád zvětšovalo, až z něho byla obloho, na které svítilo slunce, a po které běhali bílé obláčky. ležela jsem na zelené louce plné krásně barevných a voňavých květin, na kterých byli motýlci všech barev a velikostí. jeden byl malí jako nehet u palce a druhý větší než-li moje dlaň. sedla jsem si. na jihu jsem uviděla les, na západu cestičku vedoucí mezi skalami k vodopádu, který padá do moře. do moře tak křišťálově čistého, že je vidět až na samé dno, na západu velé město a na východě cestičku vedoucí do malých vesniček. z města byl slyšet dětský smích a rodičovské klábosení. zvedla jsem se a šla rovnou do města. postkávala jsem lidé, kteří byli to samé co já. upír. konečně jsem se dostala tam, kam patřím. do světa upírů.
potkala jsem tady novou rodinu, která mě milovala. kamarády, které jsem nikdy neměla a lásku, se kterou vzpomínám na svět, do kterého jsem se narodila. měla jsem s ním hodně společného. též se narodil ve světě lidíí a též spáchal sebevraždu. dokonce používám i stejná slova, když na tu dobu vzpomínáme. ty slova jsou "Smrt byla moje vysvobození..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Venea Venea | 1. dubna 2013 v 19:47 | Reagovat

Je to moc hezká jednorázovka:) Líbí se mi tvůj popis posmrtného života:-D:) I když je trochu vidět že si to psala dva roky zpět ale stejně je to fakt povedené:) ;-)

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 19:53 | Reagovat

[1]: děkuji... ano psala jsem to před dvěma lety... můj pohled na posmrtný život je jiný než tento, ale je možné, že když jsem to psala, byl jiný... ;-)

3 Lexi Lexi | E-mail | 1. dubna 2013 v 21:03 | Reagovat

Je to peknééé :) Aj keď, vidím tam dosť chýb, ako opakujúce sa slová a bez opisov... Mohlo by to dodať takú atmosféru! Napríklad ten útes, to more...

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 21:11 | Reagovat

[3]: jsem ráda, že se líbí. na opakování slov si dám pozor a na to popisování též... normálně popisuji hodně, ale když píši, vždy se do toho pak zamotám... ale pokusím se...

5 Pepina Pepina | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 17:18 | Reagovat

Super ;)

6 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 18:00 | Reagovat

[5]: díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: