Obraz

1. dubna 2013 v 20:57 | Nikyška |  mé básničky...
opět nějaká básnička...


v ruce pastelka,
na stole papír.
kreslíš nebe,
je modré jak safír.

louka zelená,
květiny krásné,
na nich motýlci,
barvy mají jasné.

les je zlý,
les je temný.
vedle něho stojí on,
on je lesu věrný.

on je mrtví,
je duch lesa.
když ho vidím,
čelist mi klesá.

černé oči,
černé vlasy,
cítím pohled v zádech,
pozoruje mne asi.

sedím na zemi,
pozoruji nebe,
slyším někoho mluvit,
slyším tebe.

slyším ale nevidím,
jak bych mohla taky?
já sedím v obrazu,
a ty do něj kreslíš mraky...

ty jsi malíř,
já jen obraz pouhý.
dávej pozor, nerozmaž mě!
ať ze mě nezbudou jen šmouhy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

Ta je nádherná, moc se ti povedla, má úžasnou myšlenku! :)

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 21:47 | Reagovat

[1]: děkuji ti... :-)

3 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 1:22 | Reagovat

Krásná!  Souhlasím s Nikou! Má úžasnou myšlenku!

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 10:43 | Reagovat

[3]: děkuji... vlastně ani nevím, jak mě to napadlo. prostě jsem si řekla, že jsem už dlouho nepřidala básničku, a tak jsem začala psát. vzniklo z toho toto... :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: