Kapitola první - Pád

14. dubna 2013 v 12:02 | Nikyška
tak tady je první kapitola k povídce nesoucí jméno Sbohem život, ahoj smrti... snad se bude kapitola líbit... tak přeji hezké čtení, vaše Nikyška


Byl prosincový večer a já ležela na sněhu u lesa. ležela jsem a dívala se na hvězdy a měsíc v úplňku. začínala mi být zima, ale já jsem se nezvedala a nešla domů, dál jsem ležela, vzpomínala a brečela.
Vzpomínala jsem na něj, když jsem něco zaslechla. Znělo to jako vrčen. Nic jsem neviděla, a tak jsem dál ležela. Pochvíli se to ozvalo znovu. Stoupla jsem si a rozhlédla se. Nikde nic nebylo vidět, ale já jsem to cítila. Cítila jsem, že mě někdo sleduje. Šla jsem se tedy do lesa. šla jsem po cestičce, která vedla rovnou k jezeru.
Slyšela jsem za sebou kroky, ale ani jednou jsem se neohlédla. Bála jsem se. Zrychloval se mi tep. Něco se mě dotklo. Podívala jsem se za sebe přes rameno a uviděla jsem jí. Hned jsem začala utíkat. Ona ale měla výhodu, byla rychlejší a viděla ve tmě. Já jsme se ale nevzdávala a utíkala dál. Už jsem byla skoro u jezera, když jsem zakopla o kořen dubu.
Spadla jsem na obličej. Chtěla jsem se zvednout, ale nešlo mi to. Zkusila jsem to znovu, ale to už stála vedle mě. obrátila mě na záda a sklonila se ke mně. pošeptala mi do ucha něco v tom smyslu, jakože je ráda, že mě konečně dostala, a že jí pán pochválí… pak mě kousla a odnesla pryč z lesa…
***
Když jsem se probudila, ležela jsem v cizí posteli. Ta postel byla černorudá s rudými nebesy. Pokoj byl natřený na černo a vybaven rudým nábytkem. Byl to krásný pokoj. Byla jsem tak zabraná do pozorování toho pokoje, že jsem si vůbec nevšimla toho, že ve dveřích stojí nějaký muž.
Muž, kterého jsem sice nikdy neviděla, ale znala jsem ho…ale odkud???
Měl dlouhé hnědé vlasy svázané do culíku. Oči byly čokoládové s náznakem rudé. Pleť měla barvu popela a jeho lícní kosti byly vystouplé. Byl zajímavý…
"Tak tě tady vítám Coro. Je to už dlouho, co tě sleduji. Konečně jsem tě ale chytl… potřebuji tě pro dokončení mého plánu…" řekl mi a zasmál se.
"Jakého plánu??? A proč já???"
"Protože ty jsi se mi ze všech vyvolených líbila nejvíce… a o plánu ti zatím nic neřeknu… jo a jak se cítíš???" odpověděl mi.
"cítím se divně. Bolí mě hlava a mám hlad, ale ne ten, který jsem pociťovala dřív, tenhle hlad je jiný." Řekla jsem mu a sedla si k rudému stolu.
Jen co jsem to dořekla, začal se smát. Nechápala jsem to. Pak mi řekl "Ano, je to jiný hlad, ale na to si časem zvykneš. Neboj. Jo a říkej mi Williame…" a odešel.
***
Lehle jsem si na postel a přemýšlela o tom, co mi řekl William. Jak věděl, jak se jmenuji??? Jaký plán bude moct dokončit??? Kdo jsou vyvolení???
Sáhla jsem si na krk. Byl zavázaný obvazem. Přešla jsem k velkému zrcadlu, které bylo nad psacím stolem. Svázala jsem si vlasy do culíku, sundala si obvaz a uviděla dvě malé ranky. Na to jak byly malé, z nich teklo spousta krve. To ale bylo teď vedlejší. Hlavní bylo to, že jsem upír.
To proto jsem se cítila tak divně. To proto jsem hladová jiným způsobem než obvykle. To proto jsem nejspíš nesháněla mamku, bráchu a ani jeho… vlastně jsem na nikoho vůbec nemyslela… ani na něj a to je divné…
"Takže já jsem upír…" řekla jsem si nahlas.
"Ano Coro, jsi teď upírka. Ale neboj se, to bude všechno dobrý. Nikdy nezestárneš, budeš žít věčně, teda pokud tě někdo nezabije dýkou se zlatou čepelí. Budeš se mít fajn." Řekla mi nějaká holka, která vypadala být jen o pár let starší než já.
"Kdo jsi???" zeptala jsem se jí.
"Já jsem Angie." Řekla mi.
Pořádně jsem se na ní podívala. Měla dlouhé hnědé vlasy. Oči oříškové barvy a pleť opálenou.
" Já tě znám. To ty jsi mě nakazila. Ty jsi ta z lesa…" řekla jsem jí.
Ona se zasmála a přikývla. "Ano to jsem byla já. Odvedla jsem dobrou práci. Byla jsi můj první vyvolený. Bylo lehké tě chytit. Byla jsi snadná kořist…" řekla a znovu se zasmála.
"Kdo jsou vyvolení???"
" ty jsi vyvolená. Jsou to děti od patnácti do osmnácti let, kteří měli už od narození daný, že z nich bude upír. Proč si myslíš, že se na tebe Jed vykašlal??? Protože to tak bylo daný už před tvým narozením. Máme tady už čtyři další vyvolený. Tebe z nich chtěl William ale nejvíc. Ty nejsi totiž jenom vyvolená, ale ty jsi i …" to už nedořekla, protože se otevřely dveře a v nich se objevil William a umlčel ji. Hlavou naznačil, ať odejde. Poslechla ho a ihned zmizela za dveřmi.
"Proč jsi chtěl nejvíc ze všech zrovna mě??? zeptala jsem se ho poté, co se zavřeli dveře.
"Protože si něco víc než ostatní…" odpověděl mi.
"Ale mě není ještě ani patnáct!!! Tak proč už teď a ne až za rok???" protože tě potřebuji…"řekl rozčíleně a odešel.
Opět jsem zůstala sama. Přešla jsem k psacímu stolu a sedla si na židli před ním. Vyndala jsem papír z jednoho šuplíku a ze stojanu na tužky tu nejměkčí tužku co tam byla a začala kreslit. Kreslila jsem upírku s černými vlasy jako noc, s očima rudýma jako rudá růže a s popelavou pletí. Nevím proč, ale něco ve mně mi říkalo, že ta upírka na papíře jsem já…a to něco ve mně mělo pravdu. Byla jsem to já.
Šla jsem k posteli a lehla si. Opět jsem začala přemýšlet o tom, co se stalo v lese. Přišla jsme jen na to, že můj pád mi byl osudným. Můj pád zavinil, že jsem teď upír…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 20:01 | Reagovat

Moc se mi líbí, jak píšeš, takovým tajemným způsobem. :) Jsem zvědavá na pokračování, zatím to vypadá hodně slibně. :)

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 20:19 | Reagovat

[1]: už mám napsáno 7. kapitol... druhou přidám nejspíš zítra... ;-)

3 Pepina Pepina | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 11:23 | Reagovat

Dokonalost :)

[2]: Zítra? tak kde se ta kapitolka zapoměla? :)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 20:05 | Reagovat

[3]: omlouvám se... nějak jsme na to zapomněla. hned jí jdu přidat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: