6. kapitola - Willův sen

21. ledna 2013 v 19:48 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
tady je po dlouhé době kapitola k Síle hvězd a kletbě vlků. snad se bude líbit. Nikyška




"Amy!!! Vypadni z tý postele!!! Už je pravý poledne!!! Pokud do pěti minut nepřijdeš do kuchyně, pudu k tobě do pokoje a zleju tě studenou vodou!!! Tak dělej!!!" probudil mě křik mého otce. Podívala jsem se na budík. Budík ukazoval, že je 12:02. Táta měl pravdu je poledne. Musím vylézt z postele, ale mě se nechce. Ale nenechám se přeci zlít studenou vodou… ta představa, že mě táta poleje studenou vodou mě postavila na nohy. Ani jsem se nepřevlékala. Pešla jsme pokoj, otevřela dveře a sešla schody rovnou do chodby, kde jsem z kuchyně slyšela hlasy. Měla bych slyšetz jen tři hlasy, ale já slyšela čtyři. Slyšela jsem mamku, Angie, tátu a Williama…

Co ten tu proboha dělá??? Akorát jsem se otáčela, když mě uviděl táta. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Teprve teď jsem si uvědomila, že mám na sobě kraťoučké kraťásky černé barvy a ktomu fialové tílečko na úzonkých ramínkách do půli břicha. Nic neříkal a otočil se zpátky do kuchyně a tak jsem se rozeběhla do svého pokoje, kde jsem se převlékla do fialového trička a černých džínsů. Rozčesala jsem si vlasy a seběhla jsem dolů do kuchyně. Will seděl naproti mému otci a povídal si s ním. Jen co mě zahlédl jak stojím ve dveřích, zmlkl. Nevím sice o čem s povídali, ale takhle si myslím, že mluvili o mě!!! Snad ne ale…

"No konečně." Řekla mamka a podávala mi horké kakao. "Dáš si s k snídani cereálie s mlékem???"

"vzala jsem si kakao a šla si pro misku cereálií a mléko. Musela jsme si sednout vedle Willa, protože vedle táty seděla Angie. sedla jsem si, ale nezačala jsem jíst. Pozorovala jsem všechny co seděli u stolu. Angie si vyměnila pohled s tátou a ten zase s Willem. Nechápala jsem, a tak jsem se s chutí pustila do těch cereálií.

Když jsme si dávala třetí lžičku do pusy, mamka začala mluvit o tom, jak je šťastná, že mám kamaráda a že je moc ráda, že dneska spolu jdeme do kina. Vtom jsem se zarazila.

"Cože???" vyhrkla jsem a střelila pohledem na Willa.

"Em, můžu s tebou mluvit???" řekl mi náhle Will.

Ani jsem neodpověděla a už jsem byla na nohou a jeho jsem držela za rukáv od mikiny a táhla ho po schodech ke mně do pokoje.

"Můžeš mi to prosím tě vysvětlit???" zeptala jsem se ho, když jsem si sedala na postel a on si sedl taky.

"Dneska jdeme do kina, to je pravda, ale teď jsem tady kvůli ničemu jinému." Řekl mi a podíval se na mě. V jeho zelených očích jsem uviděla starost. Kývla jsem na něj, ať mluví.

"zdálo se mi o tobě Amy, ale na tom by nebylo nic divného, kdybys byla ty jako ty…" zastavil se. Nechápala jsem ho, ale nic jsem neřekla. Zhluboka se nadechl a pokračoval. "Byla jsi hvězda. Byla jsi jedna z těch milionů zářících teček na obloze!!! Chtěl jsem tě zachránit, ale nevěděl jsem jak. Pronásledoval jsem tu, co tě proklela, ale nic jsem se nedozvěděl, ani když jsem se jí zeptal, mi nic neřekla, na netu taky nic není, v knížkách jsem našel jenom to, že bych musel splnit nějaký úkol a tím bych tě vysvobodil, ale nevím jaký úkol. To tam nepsali… když jsem se znovu dostal k té co tě proklela, tak mi řekla to o tom úkolu, ale neřekla mi jaký, na to se mam prý zeptat nějaký ... no teď nevím, ale že prý ona mi řekne jakým úkolem tě vysvobodím. Ale já jsme jí nenašel." Řekl mi. Já jsem na něj koukala jak na zjevení. Nemohla jsem tomu uvěřit. Že by Will viděl to, co se stane??? Nebo to byla jen náhoda???

"Já jenom doufám, že se to nestane. Že něco vymyslíme. Že nebudeš muset zabít Angie. jo a to kino. V osm tě vyzvednu." Řekl mi ještě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lexi Lexi | E-mail | 13. března 2013 v 23:07 | Reagovat

Komplikuje sa to :-D

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 14. března 2013 v 16:36 | Reagovat

[1]: ale jen trošku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: