SMRT...POMŮŽE MI???

4. listopadu 2012 v 18:19 | Nikyška |  to co mě napadlo

tohle jsem úsala už o prázdninách, když mi umřela kočka v náručí... byla jsem hrozně smutná, a tak jsem zuačala psát. vznik z toho tenhle krátkej příběh. snad se bude líbit... Nikyška


Je leden a venku sněží. Já sedím u okna a koukám ven jak bíle vločky dopadají na naší příjezdovou cestu. Po tváři mi stékají slzy. Řasenku mám už úplně rozmazanou, ale mě je to jedno. Je mi všechno jedno. Nikdo mě za tenhle měsíc neviděl venku, nikdo mě za tenhle měsíc neviděl se usmát. Ani náznak úsměvu, ani falešný úsměv, prostě nic.
už se ven nemůžu dívat, a tak jdu k mé posteli, k té co je na druhé straně pokoje. na druhé straně pokoje jedné dívky, která byla pořád šťastná, nikdy jí nezmizel úsměv z tváře, nikdy ji nikdo neviděl se mračit. byl to takoví smíšek. v jejích černých vlasech měla vždy červenou, nebo fialovou mašli. její čokoládové oči vždy zdobila černá linka, řasenka a stíny. a její ústa vždy byla potřená leskem. ale tomu už tak dávno není.
už měsíc a den tomu tak není. před měsícem a jedním dnem se té tenkrát tolik šťastné dívce zabilo její dvojče na motorce. byl to její milovaný bráška Chris. měl stejné vlasy i oči jako ona. bylo mu tenkrát přesně na den 17. let. Jím oboum bylo 17. let a zároveň byly Vánoce. ano oni oba se narodili 24. prosince.
ta dívka jsem já. už měsíc a den mě nikdo ze spolužáků neviděl. už měsíc a den mě nikdo neviděl vyjít z domu, co z domu, já nevylezla ani ze svého pokoje. v mém pokoji mám vše co potřebuju. mám tu postel, stůl, skříň, dveře vedoucí rovnou do koupelny, okno ze kterého vidím na místo, kde se můj bráška zabil…
já ho tak milovala a on mě taky. vždy mě chránil a slíbil, že navěky mě chránit bude, a že mě nikdy neopustí. ale nedodržel to!!!
ležím na posteli a přemýšlím. přemýšlím o životě bez chrise. přemýšlím o tom, co bez nebudu dělat. s kým se budu pošťuchovat, s kým se budu hádat při obědě, večeři i snídani??? s kým se budu hádat o to, kdo de první na počítač??? tohle mi chybí asi nejvíc… milovala jsem ho. hodně… nebyl pro mě jen brácha, byl jako můj nejlepší kámoš, jako moje vrba, věděl o mě všechno. mi osobě navzájem věděli všechno. on mě chránil před hajzlama, kteří si na mě dovolovali.
a teď jsem ho ztratila. teď jsem přišla o kus, o velký kus svého srdce. on nesplnil to co slíbil. poprvé v životě nesplnil slib, který mi dal. ale já ho dodržím. už brzo budu zase s ním. už brzo…
vyšla jsem ven. ven ze svého pokoje, ven z domu, ve kterém jsem bydlela. šla jsem pryč. pryč od našeho domu. šla jsem k útesu, pod kterým byly jen kameny. neváhala jsem ani vteřinu, a hned skočila. teprve až když jsem padala, jsem si uvědomila, že jsem udělala blbost. ale s tím už teď nic nezmůžu. právě jsem dopadla. zlomila jsem si vaz.
už ho vidím, jak na mě čeká. mává mi, usmívá se ale… počkat… kdo je to. vedle něho někdo stojí. nějaká holka. objímají se a líbají. kdo je to???
"Né nicol, co jsi to provedla??? proč si se zabila??? proč si to udělala???" křičel na mě.
"proč jsem to udělala??? no přece kvůli tobě… dali jsme si slib pamatuješ???
'budu tě navždy chránit a nikdy tě neopustím'… to jsi mi slíbil a nedodržel to… proto jsem tady… život bez tebe nemá cenu…" řekla jsem mu.
"ale já se nezabil proto, že bych tě opustil, ale proto, že jsem chtěl být se svou láskou… to kvůli ní jsem vjel před ten kamion. já jí miluju a chtěl jsem bejt s ní…" řekl mi naštvaně…
"ne… ne… to ne…" odpověděla jsem se slzami v očích a utekla…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Virwen Virwen | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 18:36 | Reagovat

Páni.. je to nádhený.. Ten konec je už trošku jiný... Trošku mi tam vadí, ale jinak je to vážně krásný a dojemný...
Víc bych se do toho vžila, když bych celou dobu neopakovala, že mi tak chybí velká písmena... Ale to jsou jenom drobnosti, děj je totiž úžasný... :)

2 ariven ariven | Web | 4. listopadu 2012 v 18:45 | Reagovat

To je tak... smutně nádherný? Tak nějak nevím, co k tomu napsat. Příběh mě vtáhl, dýchala z něj taková smutná nálada. Ten konec se tam moc nehodí, ale stejně je ta povídka úžasná :-)

3 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 18:47 | Reagovat

[2]: děkuji, já vím žese k tomu ten konec moc nehodí, ale mě nějak nenapadá jak ho změnit. měla jsem i jiný konec, ale ten se mi nelíbil tak jsem tam nechala tenhle...

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 18:50 | Reagovat

[1]: děkuji... já vím, že ten konec je jiný, ale mě se tam jiný nelíbil... ty už totiž nevystihovali ten můj pocit co jsem měla,když jsem ho psala....

5 honiska honiska | 4. listopadu 2012 v 20:24 | Reagovat

To je úžasně napsaný. Plný citů a emocí. Při čtení jsem se cítila úplně mega smutně a plně chápala tu holku. prostě skvěle napsaný. Konec mě k tomu moc nesedí, ale tak to se stává. :) Je mi líto tvé kočky. vím jaký to je, před rokem mi umřel pes...  prostě skvělá práce :)

6 Flexi Flexi | Web | 4. listopadu 2012 v 20:25 | Reagovat

[5]:: jejda, špatné jméno :D

7 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 21:15 | Reagovat

[5]: děkuji...

8 Chaky Chaky | 5. listopadu 2012 v 21:40 | Reagovat

Krásně napsané, vcuclo mě to dovnitř. Jsem dneska přeplněná negativní energií, takovýhle příběh jsem potřebovala. Od někoho, kdo skvěle píše a umí popsat ty pocity. :) Tvojí kočičky je mi moc líto. Touhle povídkou se ti muselo alespoň trochu ulevit, což je na druhou stranu dobře. Mě ten konec vůbec nevadí. Líbí se mi :) Je takový otevřený, a ještě smutnější. Čekala bych, že ji Chris přivítá, že budou šťastní alespoň spolu.  ..

9 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

[8]: děkuju... mám takových příběhů víc... možná je taky přidám... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: