5. kapitola - úkol I.

6. listopadu 2012 v 19:04 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
a je tady další kapitola k Síle hvězd a kletbě vlků... do konce týdne přidám druhou část... tak ať se první část líbí... Nikyška



Probudila jsem a byla jsem celá zpocená. Prudce jsem dýchala. Byl to moc divný sen. Ale byl to jen sen ne…nic to neznamenalo. Tedy alespoň doufám.
Stoupla jsem si a šla do koupelny. Oblékla jsem si černé punčochy, černo-červenou sukni a červené triko. Oči jsem měla sice velké a černé jako noc, ale stejně jsem si je zvýraznila černou linkou a řasenkou. Vyčistila jsem si zuby a učesala se. Ještě jednou jsem se na sebe podívala do zrcadla v pokoji a usoudila jsem, že lepší už to nebude, a tak už jsem chtěla vyrazit, když jsem na stole uviděla obálku.
Vzala jsem si jí a vyndala její obsah. Byl to dopis a fotka. Fotka kterou jsem už viděla. Fotka mé sestry. Ta fotky ze snu…
Otevřela jsem dopis a dočetla jsem se, že když svou sestru nezabiji, tak se vyplní kletba.
Ta kletba, která na mě byla uvržena před sedmi lety.
Kletba spočívala v tom, že budu muset zabíjet lidi, které jsou nějak škodní pro lidi, jako jsem já… tudíž pro ty, co mají sílu hvězd.
Pokud ale ty lidi nezabiji, budu potrestána. Stanu se jednou z milionů hvězd a budu svítit na obloze, dokud mě nikdo nevysvobodí tím, že…
"Ahoj mami. Co tu děláš???" řekla jsem mamce, která vtrhla do mého pokoje jakoby hořelo.
"Spíš co tu děláš ty ne? Já jsem normálně přišla domů a viděla někoho v tvém pokoji. Myslela jsem, že je to nějaký zloděj." Řekla mi máma.
"Ne zloděj, ale já… jen pro vysvětlenou, tohle je můj pokoj a já tady můžu bejt, kdy budu chtít…a nevim, proč by tady měl bejt zloděj… co by tui asi tak hledal???" řekla jsem mamče naštvaně.
Mamka na mě vyvalila oči. byla překvapená z mé reakce. Udiveně mi ještě řekla "Nevím, co by tu hledal, ale víš jaká je teď doba. Všude samé vloupání…jo a co vlastně děláš doma??? Je sobota, ty nejdeš ven???"
"Jo už jdu…" řekla jsem. odešla jsem z pokoje i s fotkou a dopisem a mamku jsem v mém pokoji nechala.
Obula jsem si černé kozačky a šla ven. Sněžilo. Šla jsem do parku. Po cestě jsem přemýšlela, jak se postavím svému úkolu. Už jsem byla skoro u té lavičky, kde jsem seděla s Willem, když jsem do někoho vrazila tak prudce, že jsem spadla.
Ten někdo mi pomohl na nohy. Oklepala jsem ze sebe sníh a konečně jsem se podívala do koho jsem to vrazila. Byl to Will. Usmíval se na mě. ale úsměv ho přešel, když uviděl fotku ležící ve sněhu, kam jsem spadla.
"Není to, to, co si myslím, že ne???" zeptal se mě zaraženě.
"Nevím sice co si myslíš, ale ano, myslím že je to ono."
"To přeci nemůžeš… nemůžeš zabít svojí sestru!!!" řekl mi.
"nejsem blbá… já bych jí v životě nezabila!!! Nikoho bych v životě nezabila!!! A taky nikoho zabíjet nebudu…" řekla jsem naštvaně… jak si vůbec mohl myslet, že bych zabila Angie…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lexi Lexi | E-mail | 13. března 2013 v 22:55 | Reagovat

Som zvedavá čo sa stane, ako to vyrieši... ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: