8. kapitola

8. května 2012 v 21:42 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
tohle je kapitola spíše o tom, co sePetrovi zdálo. snad se vám to bude líbit...
budu ráda, když zanecháte komentář s vaším názorem. Nikyška



Byla jsem na louce. Měla jsem na sobě fialové šaty na slabounkých ramínkách dlouhé nad kolena. Své černé vlasy jsem měla zapletené do dvou copů, ozdobené fialovými kytičkami. Mé hnědozelené oči jsem měla zvýrazněné černými linkami, světlými fialovými stíny a řasenkou.

Ležela jsem na černé dece a četla si dopis. Dopis od Daniela. Psal mi v něm o mém bratrovi. O tom, že je z něj anděl. O tom, že konečně zjistil co je Julča zač a že to konečně zjistil i Rich. O tom, že její milovaný bráška musí jít do boje proti Marcovi. Vždyť to nezvládne, pomyslela jsem si…

Popisoval mi tam ještě to, co Petr viděl ve svých vizích. to o mém dopisu, to o Marcovi a hlavně to o mé smrti. Muselo to pro něho být hrozné.

Po chvíli jsem si uvědomila že brečím. Brečela jsem kvůli mému bratrovi. Kvůli mému Petříčkovi. Kvůli tomu, co jsem mu asi způsobila.

Tu hroznou bolest, kterou cítil když jsem jakoby umřela, tu prázdnotu, jenž jsem mu zanechala v srdci, ten hrozný strach, který měl když si myslel, že mě zabili ti hrozní vrazi. Já se o něj též bála. Bála jsem se toho, že když Liam zabil mě, že zabije i jeho. Bylo to pro nás oba hrozné…

Lehla jsem si na záda a dívala se na nebe. Dívala jsem se na velkou hořící kouli, na měsíc, jenž byl jen o kus dál a hlavně na mraky. Ty mi připomínaly léta s Petrem. Vždy jsme vzaly deku, natáhly si ji na zahradu, lehly jsme si na ní a dívaly se na mraky a hledaly v nich různé tvary. Některé vypadaly jako zvířata, jiní zase jako lidé a jiní zase jako nějaká stvůra. "Kde jsou ty časy…" řekla jsem si nahlas a dále se dívala na nebe…

Po chvíli na mě někdo zavolal. Lekla jsem se a rychle vstala. Za mými zády stál mladík s blonďatými vlasy dlouhými nad lopatky svázanými do culíku. Měl bílou pleť a vystouplé lícní kosti. Byl oblečen pouze v černých džínsech, byl bos.

"Co tady děláš??? Neměl by spíš hnít v pekle než strašit tady???"

Zeptala jsem se ho a dívala se přitom do jeho ledově modrých očí.

"Též tě rád vidím Madlo. Ne v pekle bych hnít rozhodně neměl. A navíc proč bych tam měl hnít??? Nic jsem přeci neudělal, tedy zatím… během tohoto týdne bude boj. Boj s anděly."

"cože??? Už tenhle týden??? Ale to přece nemůžeš!!! Proč chceš s nimi bojovat… nic ti přeci neudělaly ne???"

"Ale ano udělali!!! Zabili jednoho z mích nejlepších Alas'sanguine, Deriel...

On jí zabil, Rich. To proto, že chránil nějakého kluka. Zatraceně proč jsem ho neviděl??? Proč jsem tomu klukovi neviděl do ksichtu??? Kdybych ho potkal, zamáčknul bych ho jako červa, pokud by byl strážný, urval bych mu křídla, a nebo bych ho prostě nějak mučil… ale zaplatil by zato… takhle zato zaplatí hlavně Rich, kterého zabiju jako prvního, a pak zabiju i ty ostatní…" křikl na mě a odešel.

Chvíli jsem jen mlčky seděla a nechala slzy téct proudy, než jsem konečně řekla ty věty, kterým jsem nemohla uvěřit.

"Marco neví, že je z mého bratříčka anděl…"


Probudil jsem se a tak prudce se vyšvihl do sedu, že jsem si dal hlavou o zeď.

Nemohl jsem uvěřit tomu snu… byla to opravdu pravda??? Mluvila Madlenka s Marcem??? Bude boj???
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chaky Chaky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 19:14 | Reagovat

To zní zajímavě ;-) Andílky mám ráda. Úplně mě fascinují svou čistotou, dobrem a křídly. Křídla jsou krásná! :D
Promiň, že ti teď do toho budu kecat, snad tě neurazím :-( bylo by hezčí, kdyby tam byl otazník, nebo vykřičník jen jednou ve vetě. :-)
Jinak píšeš fakticky dobře :-)

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 14. května 2012 v 21:42 | Reagovat

děkuju... skoušela jsem to psát jen s jedním otazníkem/vykřičníkem, ale plostě mi to nejde... vždy tam dám 3. ale už se to pokouším odnaučovat neboj... a ne neurazila jsi mě, potřebuju znát názor na to, jak píšu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: