2 kapitola - co se to stalo???

8. května 2012 v 21:44 | Nikyška |  Síla hvězd a kletba vlků
tady je druhá kapitola k Síle hvězd a kletbě vlků... snad se bude líbit... Nikyška



"Vím to proto, že jsem to na tobě vycítil, a taky proto, že jsem byl u toho, když tě proklely. Proklely tě totiž o půlnoci o úplňku tady v lese , když jsem se akorát měnil ve vlka… slyšel jsem tvé jméno a taky kletbu, jenž na tebe uvrhly. Bylo to hrozný… muselo to pěkně bolet co???" zeptal se…

"Bolet??? Jen bolet??? Byla jsem pak měsíc v nemocnici!!! Ztratila jsem hodně krve, aniž by se mi něco stalo!!! Měla jsem po celejch zádech tetování, který tam mam ještě teď a nevim jak se mi tam dostalo. To tetování je teda úžasný, ale to je mi fuk… bylo mi 7. když se mi to stalo… bylo to hrozný!!! Pořád si pokládam otázku proč já??? Proč musim bejt prokletá zrovna já???" stoupla jsem si a zakřičela na něj. Pak jsem se spadla na zem a rozbrečela se.

Cítila jsem jak mi po tvářích tečou černé slzy zbarvené od řasenky. Řasenku jsem měla úplně rozmazanou, ale mě to bylo jedno. Teď mi bylo všechno jedno. Chtěla jsem jen jedno, umřít…a nebo se zbavit té hrozné kletby…

Will si sednul vedle mě na zem a objal mě kolem ramen. Mě to bylo jedno a tak jsem si hlavu položila na jeho hruď. On mě hladil po vlasech a něco říkal, ale já mu nerozuměla, i tohle mi bylo jedno…

***

Nevím jak jsem se dostala domů, jak jsem se dostala do postele a jak jsem se zatraceně převlékla do mého pyžama, které se skládá z černých kraťasů s červenými srdíčky, a z fialového asi až moc krátkého tílka na špagetkových ramínkách. Vím, že jsem byla venku s Willamem, že on věděl co jsem zač, a že mi řekl že je prokletý kletbou vlků, vím také to, že jsem se rozbrečela, a že mě Will utěšoval a taky to, že jsem měla hlavu na jeho hrudi, že mě hladil po vlasech a nevím co ještě. Pak jsem byla nejspíš úplně mimo, protože nevím jak jsem se dostala domů a to mě znervóznilo. Rozhlédla jsem se po pokoji a zahlédla u mého stolu na mé židli nějakou postavu. Byla moc velká tma na to, abych tu osobu mohla identifikovat. Vím, že měla delší vlasy asi a ramena, a že mu taky trčely všude kde mohly. Víc jsem už vidět nemusela. V mém pokoji, na mé židli u mého stolu seděl William!!! Jak se sem sakra dostal???

Chvíli jsem ještě ležela v posteli, protože jsem ještě nevěděla co udělám. Nic mě ale nenapadlo, a tak jsem vstala a šla přímo k němu. Měl na sobě černé tílko a černé kraťasy, přes mou židli měl přehozenou černou mikinu s kapucí. Byl docela vyletněný na to, že venku mrzlo.

Koukla jsem se na hodiny, které jsem měla na nočním stolku. Ukazovaly že je půl 5. ráno. To znamenalo, že se vrátil z lesa, kde se změnil ve vlka a šel rovnou sem, ale jak se sem dostal???

"Tak co už jsi našla odpověď na ty otázky co ti lítaj v hlavě???" Otočil se na židli a zeptal se. Já se samozřejmě lekla…

"Co??? Jaké otázky??? Nevím o čem mluvíš??? Ale mám otázku … co tady zatraceně děláš???" koukla jsem se mu přes rameno co dělal a viděla obrázek.

Byla na něm dívka a vlk jak jsou v lese. Ta dívka zářila a v ruce držela velkou bíle zářící kouli. Měla na sobě krásné tmavofialové šaty až na zem. Černé vlasy měla rozpuštěné a dlouhé do půli zad. Ten vlk byl černý se zelenýma očima, které se dívaly přímo na tu dívku. Chvíli mi to trvalo, něž mi došlo že ta dívka jsem já a ten vlk je William…

"T-t-to jsem já a to jsi ty, že ano??? To je úžasný…"

"Co tu dělám??? Sedím tady v tví židli u tvího stolu s tvou tužkou v ruce a kreslím na tvůj papír z tiskárny mě a ano ta dívka jsi ty… jo a navíc jsem tady proto, že jsem tě odvedl domů, přinutil tě se vysprchovat a převlíct do pyžama a jít spát. Chvíli jsem byl tady u tebe a čekal jsem až usneš. Pak jsem šel ke mně domů, převlíknul se a šel do lesa, poté jsem opět přišel jsem a kreslil… mimochodem máš moc pěkný pokoj…" řekl a usmál se.

"Díky… co??? Tys mě přinutil se jít vysprchovat a převléct se??? Ne že by mi to nějak vadilo, spíš díky, ale nekukal ses že ne???protože jestli jo, vymažu ti paměť!!! A myslim, že víš moc dobře jak to bolí…" Začala jsem na něj křičet…

"Jo vim jak to bolí, když se někomu maže paměť, už jsem to jednou zažil a ne nekoukal jsem se… buď v klidu…" Řekl mi a mrknul na mě...

Jen jsem přikývla a vyšla ze svého pokoje, seběhla jsem po schodech dolů do kuchyně, otevřela jsem jednu z malých černých skříněk a vyndala z ní dvě skleničky. Do konvice jsem nalila vodu a zapnula ji. Do hrnků jsem zatím nasypala kafe 3in1. Sedla jsem si ke stolu a čekala na cvaknutí konvice. To se ozvalo asi za minutu. Zalila jsme kafe, dala hrnky na tác odnesla je do pokoje.

Will seděl pořád na židli a kreslil. Když jsem postavila tác s kávou na můj noční stolek a jeden hrníček mu dala na černý stůl, u kterého si právě kreslil, zvedl hlavu a usmál se. Já mu úsměv oplatila a šla si sednou na postel. Ze stolku jsem si vzala svůj hrníček a napila se. Když jsem se napila, chtěla jsem hrníček položit zpět na tác, ale nějak jsem to nestihla, protože se rozlétlo okno a já se lekla. Jak jsem se lekla, hrníček mi vypadl z ruky a rozbil se na podlaze. William se ihned postavil a přešel k oknu, aby ho zavřel. Potom přešel ke mně a pomohl mi posbírat střepy. Já se o jeden řízla. will to ihned zaregistroval, protože mi z ruky nevytékala krev jako každá jiná. Moje krev totiž byla fialová a zářila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chaky Chaky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 19:29 | Reagovat

Ha! Já to přece říkala! :-D William jí zná už dýl! Už od sedmi, pane jo, aby se nám z toho taky něco nevyklubalo,co? :-P Jedině dobře.
Romanťáky já ráda :D I když sama jsem v povídce dost otálela. Asi mám teď nějakou zaláskovanou náladičku, kdo ví :-D
Skvělá kapitola!

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 14. května 2012 v 21:43 | Reagovat

děkuju...

3 the-hunter the-hunter | Web | 2. listopadu 2012 v 10:42 | Reagovat

"Moje krev byla fialová a zářila?"
Já už vím, co je! Jakýsi radioaktivní zplozenec, ne :D ? Ne, vážně, je to docela pěkný příběh. Jen by to chtělo trochu víc zapracovat na gramatice... 8-)

4 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 2. listopadu 2012 v 11:14 | Reagovat

[3]: děkuju... ona je...to se dozbíš, když budeš číst dál... teprve se ale ta část, kde je vysvětlono co jem píše. za gramtiku se omlouvám, ale níkdo není dokonalý. :-)

5 Lexi Lexi | E-mail | 13. března 2013 v 22:34 | Reagovat

Dej je úžasný <3 Naozaj krásny, obdivujem... Ale... Mohla by si tam viac opisovať, občas meniť slová :-)

6 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 14. března 2013 v 16:31 | Reagovat

[5]: díky... a na popis se zaměřím a na změnu slov též... :-)

7 Pepé Pepé | E-mail | Web | 14. března 2013 v 18:30 | Reagovat

Líbí se mi yt vtipné chvilky :D

8 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 16. března 2013 v 22:43 | Reagovat

Pěkná kapitola! :-D  ;-)

9 Sophie Sophie | 17. března 2013 v 9:54 | Reagovat

Zaujimave... Fialova krv...

10 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 17. března 2013 v 11:38 | Reagovat

[7]:díky

[8]:díky

[9]: jojo.. fialová krev...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: