4 kapitola II.

5. března 2012 v 19:34 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
druhá část...


Byla tu semnou Nikča, Adélka, Jirka, brácha a ještě jedna holka. Byla asi o 15.cm menší jak já. Vlasy černý jako havraní křídla jí sahali až po pás a rámovali jí obličej. Měla překrásný smaragdový oči, který na mě hleděli a myslím, že jsem v nich zahlédnul něco jako lítost, omluvu a pochopení. Pak mě zaujalo ještě něco. Ale neměla to jen tato dívka, ale i Jirka a kupodivu i já. Byly to křídla. Ale nebyly to křídla jako třeba havraní, tyhle byly větší a to o hodně větší, byly asi tak o půl metru menší, než ten, komu ty křídla patřily. Moje byli černý. Jirky byly nebesky modrý. Ta holka, ale měla nejhezčí křídla, měly černo-fialovou barvu. Byly překrásný. A pak mi to docvaklo. Jsou to andělský křídla. Ale to by znamenalo, že jsem anděl a stejně tak i brácha, Jirka a ta holka. Ale to přece nemůže být pravda. Vždyť andělé, upíři a takové ty další nadpřirozené bytosti neexistují. Nebo snad ano???

"Vím, že ti to bude připadat hodně divné, ale ano andělé a upíři existují. Jirka a tady Tarja jsou andělé, ale strážní. Já jsem taky anděl, ale nemám křídla, protože jsem padlý a tak mi je utrhli. Ale zase Ondra a Julča jsou upíři. Ty si to nepamatuješ??? A jak to, že nevíš, že se nejmenuji Láďa, ale Rich. Ty jsi to zapomněl??? A nebo…" odmlčel se Láďa a podíval se na ostatní. Nikče najednou ukápla slza, ale nevěděl jsem proč. Všichni tady vědí něco, co já nevím. Ale co??? A jak jsem se jsem zatraceně dostal??? A už mě to štvalo. Už toho mám plný zuby a to doslova.

" A nebo co brácho… a nebo co… co mi sakra je. Jak to, že se nejmenuješ Láďa, kdo je ta holka a jak to, že sem anděl. Jak to, že něco jako anděl a upír existuje??? Co se to tu děje. A kdo to vlastně jsem???" zeptal jsem se a přejel každého pohledem. Když můj pohled dopadl na Tarju, nebo jak se ta holka jmenuje, zůstal jsem na ni viset pohledem díl, než jsem chtěl. Všimla si toho a usmála se na mě. Přistoupila ke mně, podávala mi ruku abych mohl vstát, ale nevěděl jsem, jestli jí můžu věřit. Ale pak jsem se rozhodl a ruku příjmu. Na nohách jsem stál dříve, než jsem čekal. Měla sílu, a to velkou.

"Petře, co se to s tebou stalo??? Jak to, že si nic nepamatuješ. Jak to, že si vůbec tady??? Víš kde vůbec si??? Víš, že si umřel a je s tebe strážný anděl??? Víš, že já jsem padlý anděl??? Víš, že Julča je vlastně Nora a je upír??? Víš, že Ondra je taky upír, protože Ju…Nora se ho pokusila zabít??? Víš, že se chystá válka??? Víš vůbec něco???"

Slyšel jsem hlas. Ale nevím, komu patří. Nikdo neotevřel pusu, ale nikdo kromě mě ho asi neslyšel. A pak mi to došlo. Já jsem anděl. Umřel jsem. Spadl semnou a s Julčou "pravěký most hrůzy", Julča je upír a je vlastně Nora, Richova bývalka. Rich je Láďa. Táta je Richův syn. Táta mě chtěl zabít. Tarja je překrásná. A Rixon… je anděl, ale zároveň i upír. To on mě sem dostal. To on to všechno zavinil. To kvůli němu jsme tu. To všechno jsem zapomněl, ale brácha mi to připomněl, a tak už se mi vzpomínky vrátily.

"Jo vím všechno. Teď už jo. Vzpomínky už se mi vrátili. Ten hajzl jeden. To on mě sem dostal… to on za všechno může. Ale myslím, že Julinka, teda Nora mu to přikázala. Ukázal se mi jako anděl, a pak u té hvězdy nebo co to vlastně bylo se přeměnil v upíra. Praštil mě něčím přes hlavu, když jsi mi volal a já spadnul od ně kaď z výšky. Pak mě dostal nějak sem. Kde to vlastně jsme???" Chtěl jsem to říct nahlas, ale řekl jsem to bráchovi do hlavy. Další důkaz, že jsem vážně anděl. Díval jsem se bráchovi do očí. Nejdříve jsem v nich zahlédnul něco jako smutek, pak se to změnilo na překvapení a pak na něco jako no to si snad děláš prdel!!!....

Nevěděl jsem co to mělo znamenat. Ale pak mi to došlo. Ty oči. To nebyly Richovi oči. Tyhle byly jiné. Byly černější než ty, které jsem znal. A navíc, kdyby přece jen patřili bráchovi jako padlému andělovi, tak bych je poznal. Ale tyle oči byly cizí. Nikdy jindy jsem je neviděl. Teda alespoň si to myslím. Nebo už jsem je snad na někom viděl??? Zapátral jsem v myšlenkách. Hledal jsem snad všude. Když už jsem to vzdával, tak jsem je uviděl.

Patřili klukovi, který měl černé vlasy, které mu trčely všude kde mohli. Myslím, že nikdy neslyšel slovo "hřeben", natož aby ho někdy viděl a držel v ruce. Měl černé oči jako noc, možná ještě černější, ale byla v nich známka červené. Pleť měl bílou jak křída a na rtu měl něco rudého. Myslel jsem, že se snad kousnul a teče mu krev a docela bych tomu i věřil. Ale změnil jsem názor, když na mě ten kluk zasyčel a ukázal tak i svoje zuby. Nebyly to zuby normálního kluka. Tyhle zuby byly zvláštní tím, že měl 2 špičáky. Ale ne normální. Na těchhle byla krev, byly delší a ostřejší a nevím co ještě. Říkám to znovu, nikdy jsem nevěřil na anděly a upíry, dokud jsem se v anděla neproměnil sám a dokud jsem neviděl upíra, který se pokusil zabít mého kámoše. A teď jsem viděl dalšího. Ale pak se stalo něco co jsem nečekal. Ten kluk, se začal měnit. Špičáky se mu začaly zkracovat a už nebyly tak ostré. Pleť měl popelavou. Oči už byly jenom černé jako ta nejtemnější noc, po červené nebyla ani stopa. Vlasy mu pořád trčely všude kde mohly a byly stále černé. Na zádech se mu cosi objevilo. Něco, co tam předtím nebylo. Bylo to zelené, tmavě zelené. Bylo to o něco málo větší než on, ale od země tomu zase chyběl alespoň metr. Byly to křídla. Andělské křídla. A pak se znovu změnil v upíra, a znovu v anděla. A takhle se to pořád opakovalo. zarazil jsem se když mi to došlo, a tím jsem zahnal tu vzpomínku. Rixon. Pomyslel jsem si. To byl Rixon, ale jak to, že je anděla zároveň i upír. Vždyť to nejde!!! A nebo jde??? Můžu být anděl a zároveň i upír???

Nechtěl jsem nad tím zrovna teď přemýšlet. Chtěl jsem odtud vypadnout a už se sem nikdy nevrátit. Nevím kde jsem a docela bych to rád věděl. Chtěl jsem promluvit, ale v tom jsem si všimnul, že jsem tady sám a někdo na mě volá odněkud ze shora. Zvedl jsem hlavu a uviděl Riche jak strojí na…on nestál. On letěl. Neměl ale křída. Vždyť to mi říkal. Pak jsem se kouknul pořádně a uviděl Jirku. Brácha na mě volal něco v tom smyslu, ať si stoupnu tam, kam dopadá nejvíc měsíčního světla. To bylo poměrně jednoduché, protože jediné místo kam dopadalo měsíční světlo bylo pod tou dírou, nad kterou se právě Rich vznášel. Stoupl jsem si tam a najednou jsem nestál na zemi. Letěl jsem. Zvedl jsem hlavu, ale nikdo mě nedržel jako bráchu. Myslel jsem, že si ze mě dělají srandu, a že se nechali zneviditelnit. Ale nevím, kdo by mě držel. Bráchu nesl Jirka a Tarja letěla vedle mě. a pak jsem si vzpomenul. Vždyť já jsem anděl. Mám svoje vlastní křídla a jsou černý!!! Což je super…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 7. března 2012 v 17:54 | Reagovat

Super...další!! :-D

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 7. března 2012 v 18:00 | Reagovat

díky... :-)  :-)

3 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 19:32 | Reagovat

asi mám fakt dlouhý vedení...ale je to strašně složitý, ale krásně napsaný :-)

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:35 | Reagovat

díky... :-)

5 ariven ariven | Web | 26. června 2012 v 17:31 | Reagovat

Motám se v tom, moc to nechápu, ale je to fakt pěkný :-)

6 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 26. června 2012 v 21:01 | Reagovat

děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: