3. kapitola

1. března 2012 v 17:22 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou

tak a je tady další kapitola, je trošku krátká... myslím, že je dokonce nejkratší ze všech mích dosavadních kapitol... tak ať se líbí... a napište mi váš názor...



"A dost!!! Julčo, nebo spíš Noro… přestaň. Mě nikdo zabíjet nebude. Nechápu jak jsi mi to mohla udělat. Jak jsi to mohla udělat Richovi. Jak???" řekl jsem jí naštvaně. Zablesklo se jí v očích. Ale ne v těch očích, které jsem znal. Tyhle nebyly hnědý. Byly černo-červený. No prostě hnus. Chtělo se mi z toho zvracet. Viděl jsem, že jsem jí překvapil. Pustila mi ruku a svalila se vedle mě. Co mě překvapilo bylo to, že začala brečet. Ale to co jí stýkalo z očí nebyly slzy. Byla to krev. Zvedl se mi žaludek. Teď už jsem to neudržel a pozvracel jsem se.

Když jsem do zvracel, Julča pořád seděla vedle mě a brečela. Vypadalo to, že mě ani nevnímala. Mával jsem jí před očima, ale neviděla mě. Myslel jsem, že to dělá schválně. Tak jsem si stoup a chtěl odejít. V tom mě ale Julča zastavila a řekla. "Jak víš, že se jmenuji Nora, jak víš o Richovi, jak to sakra všechno víš???" koukal jsem na ní jako na nějakou stvůru. Ale proč jako??? Vždyť je stvůra. A na víc prolhaná. Lži, pořád jenom samí lži. Nenávidím když mi někdo lže a ještě k tomu do očí. A teď musím lhát i já. Je to něco hrozného.

"Hele Noro, můžu ti tak říkat?? Proč se vlastně ptám je to přece tvoje pravé jméno ne??? No to je jedno. O tom, že se jmenuješ Nora vím teprve pár hodin stejně jako vím to o bráchovi. Noro víš, si pěkná svině. Jak si mi to mohla udělat??? Jak, jak??? Nevěděl jsem že si taková. Myslel jsem, že si prostě normální holka jako ostatní. Ale jak to tak vypadá, nevěděl jsem vůbec nic." Řekl jsem a odešel. Ale ona mě dohnala. Stoupla si přede mně, ale já jí obešel. Pak už stála na místě a jenom na mě koukala. Nezajímalo mě to. Šel jsem prostě dál. Když jsem došel k útesu, neváhal jsem a hned jsem skočil. Voda byla prostě super. Nebyla ani teplá ani studená, prostě něco mezi tím.

Plaval jsem a plaval. Ani nevím jak dlouho, ale když jsem vylez u "pravěkého mostu hrůzy" už svítil měsíc. Byl úplněk.

Úplněk. Úplněk. Úplněk. To slovo mi znělo pořád dokola v hlavě. Nevěděl jsem proč. Neznělo mi ale v hlavě. Říkal mi ho Láď…Rich.

"Do háje. Co tady děláš???" vyjel jsem na něj. Brácha se nedivil. Vůbec, jako by tu na mě čekal a věděl že jsem přijdu. Jak to mohl vědět??? Nikomu jsem to neřekl. Nikomu. Leda že by mě sledoval, což nebylo možný.


"Dneska jé úplněk. Víš co to znamená??? Upíři se krmí. A andělé jsou nejsilnější. To jsi nevěděl?? Teď jsme nejsilnější. Nesmíme dovolit upírům, aby někoho zabili. Musíme je najít a zabít je dřív, než se nakrmí lidskou krví."

Řekl mi brácha. Není to sice můj brácha, ale já na to kašlu. Byl pro mě brácha celý život a to se nezmění. Teda aspoň pro mě ne.

"Co tím chceš jako říct. chceš najít upíry a zabít je?? Hej brácho, jsme jenom dva. A já se v životě nepral s upírem. Moc se mi do toho nechce. Jich je hodně. To sami nedáme. Potřebujeme pomoc, ale kdo nám s tím pomůže??? Já tu nikoho nevidím. Jiného anděla než tebe, Jirku a sebe neznám. Jo znám ještě Daniela, ale ten nám nepomůže. Znáš někoho ty???"

"Si piš že znám."
Brácha něco řekl, ale nebylo mu rozumět. Bylo to cizím jazykem. Najednou se začala třást zem. Bylo to divné. Tady u nás nikdy zemětřesení nebylo. Myslel jsem, že to třesení zase přejde, ale ono to naopak ještě zesílilo. Neudržel jsem se na nohách a tak jsem slítnul přímo do vody. Teprve pak mi došlo co brácha udělal. Z celého lesa se z ničeho nic vynořilo několik set andělů. Byl to nádherném pohled. Nejvíc ze všech mě ale zaujala holka s černo-fialovýma křídlama. Šla přímo ke mně. Vlasy černý jako havraní křídla jí sahali až po pas. Rámovali jí obličej, ve kterém jsem zahlédl ty nejkrásnější a největší smaragdový oči s dlouhýma řasama, který jsem kdy viděl. Na sobě měla černo-fialový tílko a černou sukni. Byla kouzelná.

Najednou jsem si uvědomil, že mám pusu do kořán a vytřeštěný oči. Blbé ale je, že jsem si to uvědomil, když už ta holka stála přede mnou a smála se.

"Ahoj, jmenuji se Tarja. Ty si Petr že???" řekla a přejela mě pohledem. Byl jsem jí tak okouzlený, že jsem ze sebe nevydal ani hlásku. Tak jsem jenom přikývnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 1. března 2012 v 17:29 | Reagovat

je to opravdu moc krátké... doufám, že až sem dám 4. kapitolu vám nebude vadit ta délka. ta je zase naopak zase delší... ale ne moc... asi tak 5. částí... =) =) =)

2 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 1. března 2012 v 17:32 | Reagovat

Hustý, až na drobné chybky, ale ty dělá každý...:) Tarja..pěkné jméno ;)

3 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 1. března 2012 v 17:42 | Reagovat

děkuju... za chyby se omlouvám, četla sem to po sobě asi 100x... přečtu si to tedy ještě jednou a opravím je... =) =) =)

4 Black Black | 12. března 2012 v 15:04 | Reagovat

jůůůůůůůůůůůůů!!!!to je úúúúžasný!! Tarja...

5 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 12. března 2012 v 17:23 | Reagovat

jo zase přibudu nové postavy... díky... :-)  :-)  :-)

6 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 19:20 | Reagovat

wow! Tarja, no ne

7 ariven ariven | Web | 25. června 2012 v 21:51 | Reagovat

Tarja...a já u toho čtení měla puštený Nightwish, samozřejmě ještě s Tarjou! :-D Pěkná kapitola, zítra pokračuju ve čtení! ;-)

8 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 26. června 2012 v 20:59 | Reagovat

děkuji... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: