Prolog - my andělé - boj s temnotou

12. února 2012 v 17:58 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
tak tady máte prolog k My andělé - boj s temntou. snad se bude líbit. a koment prosim



Bylo slunečný odpoledne, a tak jsem se procházel se svou holkou Julií po břehu Křišťálového jezera. Když jsme došli k tzv. "pravěkému mostu hrůzy" sedli jsme si pod starý dub, který byl hned na začátku menšího dubového lesíka, a koukali jsme na jezero.

Pochvíli se k nám někdo začal blížit. Otočili jsme se a uviděli mého bráchu Láďu a kámoše ze školy. Jirku, Ondru, Adélku a Nikču.

"Nazdar, vy dvě hrdličky. Nevíte jaká je voda?? Šel bych si zaplavat??? Jo a Petře máma vyváděla žes neposekal zahradu!" Přivítal nás Láďa s úsměvem. Kouknul jsem se na bráchu a řek mu že to měl posekat za mě, když já jsem to za něj sekal už milionkrát…

"Voda je dobrá. Taky se asi půjdu smočit. Půjdete taky????" Přejel nás pohledem Ondra, a vykouzlil na tváři jeden ze svých úsměvů. Všichni jsme kývli že jdeme taky.

Když jsme se vykoupali, přemístili jsme se všichni do našeho domku na stromě, který se nacházel asi tak v polovině naše dubového lesíka. Tam jsme hráli hry a dodělávali výzdobu. Myslím, že Ondra si šel lehnou. Teda řek že si de lehnou a číst Zavrřeného od Beccy Fitzpatrickové, ale usnul na posteli. Měli jsme tam 3. plandy a 2 normální postele. Když jsme tam někoho pozvali, nemohl uvěřit tomu, že je to jenom klubovna.

Když už začalo zapadat slunce, rozdělili jsme se a každý šel jinam. Někdo domu nebo se projít.

Ale já jsem šel s Julií na "pravěký most hrůzy", který byl fakt jak z pravěku, polorozpadlý, vlastně to jsou jenom úplně prožraný prkna svázaný provazem.

Málo kdo přes něj chodil. My se ale nebojíme.

Došli jsme do půlky a koukali se jak zapadá slunce nad jezerem. Asi po dvou minutách jsme se začali líbat. Bylo to úžasný.

Když zapadlo slunce vydali jsme se po mostě na druhou stranu a provazy začaly najednou praskat! Než jsme stačili přeběhnou most, celý s námi spadnul. Padali jsme a padali…

Když jsme dopadli, vím jenom, že jsem narazil hlavou přímo do nějakého šutru. Pak jsem asi omdlel.

Probral jsem se až ve špitálu, kde mi řekli, že jsem utrpěl vážný poranění hlavy. A že jsem podstoupil nějakou operaci. Ani nevím jak dopadla. Možná mi to řekli, ale myslím že spíš ne, ale já bych to stejně neslyšel, protože jsem zase omdlel. Když mě probrali, hned jsem usnul. Po chvíli jsem se ale hned probral. Chtěl jsem se zeptat co je s Julií, ale něž jsem zavolal mamku, zaslechl jsem jak se baví doktor s mými rodiči. Říkal jim přesně tohle: "….. omlouvám se za celý náš tým co operoval vašeho syna Petra, operace dopadla špatně. Vím že na to nevypadá, ale nezbývá mu více než 1., maximálně 2.dny. je mi to vážně líto…"

Moje mamka se rozbrečela a myslím, že taťka taky.

Asi za 10.minut za mnou přišel můj brácha. "Zdarec brácho, no cos to vyváděl? Docela jsem se o tebe bál!! Operovali tě přes 4.hodiny!!!!!" koukal na mě se svým pohledem, kterým se koukal jenom když se fakt bál. Docela mě to vyděsilo. Hned jsem se zeptal kde je Julie. Láďa říkal, že je prý na sádrovně. Zlomila si nohu tak, že jí prý koukali kosti ven. Prý to byl hnus. Jinak jí prý nic není. Měl jsem s toho radost. Pak jsem usnul.

Když jsem se probudil, seděla u mě Julinka. Byl jsem rád, ale co mě překvapilo bylo to, že Julča se vůbec ale vůbec nesmála. Skoro to vypadalo,že začne každou chvíli brečet…

Nevěděl jsem vůbec proč. Když jsem se jí zeptal, neodpověděla. Pak začala brečet. A raději odešla na chodbu, abych jí neviděl.

Přišla zamnou až druhý den. Neusmívala se, ale už nebrečela. Ke včerejšku jsem se radši nevracel, abych ji nějak nenaštval. Ptal jsem se jí jak jsme se dostali do špitálu. Julie se na mě koukla a řekla: "Prý nás tam našel tvůj brácha s Adélkou a zavolali nám záchranku. Báli se s námi hýbat, tak nás nechali na těch kamenech, na který jsme dopadli. Já spadla docela dobře. Akorát mi spadl na nohu kámen a úplně mi jí přelámal. Jinak mi nic nebylo a není. Ale zato ty. Byl si v bezvědomí. Mysleli jsme, že si mrtvý. Ale dýchal si, tak to bylo dobrý. Sanitka nás dovezla do špitálu. Mě odvezli na chíru, a tebe na sál. Operovali tě víc jak 4.hodiny. Byla to hrůza. Strašně jsem se o tebe bála a nebyla jsem sama."

Pak utichla. Koukl jsem se na ní a zjistil jsem, že se kouká na dveře. Hned jak jsem se na ty dveře koukl taky se otevřeli. Stáli tam Adélka, Ondra, Jirka, Nikča a Láďa. Byl jsem šťastný. Povídali jsme si, smáli jsme se. Pak jsem navrch, že až mě pustí pudem opravit ten most. Pokud seženeme materiál. Jen co jsem to dopověděl, všichni zmlkly a Julinka začala brečet. Vůbec jsem to nechápal.

Ve chvíli když začala Julča brečet, všichni odešli. Všichni až na Julinku. Sedla si ke mně na postel, a začala se mi omlouvat za to že pořád brečí. "Vůbec se nemusíš omlouvat… vždyť se nic neděje. Ale vůbec nechápu proč jste se přestali smát a měli jste na obličejích takový ustaraný pohledy když jsem řekl, že opravíme ten most až mě pustí." Zeptal jsem se s pohledem malého dítěte, který něčemu nerozumí. Julinka mě chytla za ruku a řekla: "Peťánku můj milovanej. Vždyť ty se už domu nikdy nevrátíš. Tohle je nejspíš tvůj poslední den života. Musíš přece cítit že nejsi v pohodě…"

"Jo jasně že vím že nejsem v pohodě, ale necítím se zas tak blbě na to abych umíral. Ale pro jistotu ti to dam už teď. Chtěl jsem ti to dát na tom mostě při západu slunce. Ale nějak jsem na to zapomněl." Řekl jsem. Pak jsem vyndal z tašky pod postelí malinkou krabičku. Byla červená ve tvaru srdíčku. Podal jsem jí Julince. Ta si jí vzala. Otevřela jí a našla uvnitř řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka kde bylo vyryto "PETR and JULIE 4ever"…

"Doufám že na mě nikdy nezapomeneš. Miluji tě Julinko. Jsi pro mě všechno. Doufám že budeš ten řetízek nosit. Nechal jsem ho pro tebe vyrobit.

Julča nic neřekla. Jenom začala brečet. Nevěděl jsem jestli brečí kvůli tomu, že prý umírám nebo proto, že se jí ten řetízek líbí na tolik, že jí rozbrečel. Pochopil jsem až ve chvíli když mi řekla, že je ten řetízek nádherném, a že ho nikdy v životě nesundá z krku. Ale ještě předtím než si ho připnula, si z krku něco sundala. Byl to řetízek s přívěškem. Myslím že to byl anděl sedící na skále. Podala mi ho. Pořádně sem si ho prohlídl.

Ze zadu bylo napsáno "MILUJI TĚ PEŤÁNKU."

Byl jsem fakt šťastný. Poprosil jsem jí, jestli mi ho připne. Souhlasila. Když mi ho připínala, zeptal jsem se jí, co znázorňuje ten anděl.

"Ten anděl znázorňuje tebe!!! Doufám, že na mě nezapomeneš. Protože já na tebe nikdy, lásko." Když se na mě koukla, měla v očích slzy. Dala mi tu nejsladší pusu, co jsem mohl dneska dostat. Pak se zvedla z postele a odešla ke dveřím. Než je ale otevřela podívala se na mě a řekla: "Miluji tě Peťánku" potom odešla.

Chvíli jsem koukal ven z okna a pak jsem usnul. To jsem ale neměl dělat. Už jsem se totiž nemohl probrat. Prostě jsem umřel…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Burák Burák | 13. února 2012 v 19:52 | Reagovat

Ufff!!! Dlouhý, ale totálně megahustý! WOOW

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | 13. února 2012 v 19:54 | Reagovat

díky... kapitoly budu rozdělovat do částí. první kapitola má asi 3 části... ale možná budou 4. to eště nevim...

3 Black Black | 18. února 2012 v 15:24 | Reagovat

joooo!!!to je krutý!!!prej prostě jsem umřel :DDDDD

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 18. února 2012 v 21:09 | Reagovat

jojo... umřel. nevěděla jsem jak to napsat...

5 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 27. února 2012 v 21:56 | Reagovat

čtu to znova a znova...fakt mě to ohromuje..:DDD prej..prostě jsem ummřel :DDD

6 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:05 | Reagovat

znova a znova??? jak to myslíš??? to nechápu... ale to je jedno. díky... a jo prostě umřel... jak jinak jsem to měla napsat??? já fakt nwm... =)

7 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 28. února 2012 v 17:57 | Reagovat

znova znova...proště to čtu stále a byví mě to :D

8 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 29. února 2012 v 19:52 | Reagovat

to jako fakt??? tak to sem ráda... =) =) =) =)

9 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 18:34 | Reagovat

naprosto super! :-D

10 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:26 | Reagovat

děkuju :-)  :-)

11 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 16. dubna 2012 v 17:56 | Reagovat

To začíná zajímavě! Určitě si přečtu!

12 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 18:51 | Reagovat

děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: