2 kapitola II.

23. února 2012 v 17:08 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
druhá část...



Chvíli jsem sice váhal, ale pak jsem kývnul. Rozhostilo se ticho.

Po chvíli ho však přerušil Ládi hlas v mí hlavě.

"Jak už jsem ti řek v lese, táta je nefilim. Je to vážně můj syn. Na pravý ruce má jizvu co vypadá jako andělský křídla že jo?? Neodpovídej, já vím, že jí tam má. A nevím jestli sis všimnul, ale Madlenka jí tam měla taky. Umřela sice už v 12., ale kdyby neumřela,umřela by v den kdyby jí bylo 18. Vím, je to hrozný, ale proč, to ti neřeknu. Vím to, ale nechtěj to vědět. Ranilo by tě to ještě víc než její smrt. A nemluvil by si s jedním člověkem, o kterém můžu říct, že ho máš rád a to asi hodně, i když to nedáváš najevo. Nepřemýšlej kdo to je. Možná na to přijdeš možná už to víš, možná ale ne a možná na to ani ne přijdeš. To je jenom na tobě. Tak ještě ti povím něco o mě. Já sem padlý anděl. Jsem anděl, který se nechal dobrovolně vyhodit z nebe. Nebyl jsem na zemi jako ty. Já byl pořád v nebi. Ale zamiloval jsem se do jedné holky. Byla to ale lidská dívka. Jmenovala se Nora. Bylo jí 15. jako mě. Byla podobná… do háje byla úplně stejná jako Julča. Ale nebyla upír. To ti můžu dokázat. Já se k upírům nemůžu ani přiblížit. Nejradši bych je všechny hned zabil. Oni jí totiž upíři zabili. Vysáli jí před mýma očima a já nemohl nic udělat. Ještě předtím, než jí zabili, jsem zabil pár upírů. Zabil jsem jejich velitele, ale tím sem udělal chybu. Oni jí nechtěli zabít. Chtěli zabít mě. Ale to jsem já nevěděl. Věděl jsem že po někom jdou. Pronásledovali mě všude kde jsem byl. Ale myslel jsem si, že vědí že jsem padlý anděl a tím pádem sem i nesmrtelný. A tak jsem si myslel, že jdou po Noře. Chtěl jsem jí chránit, a proto jsem je začal zabíjet. Když jsem zabil toho velitele, šli po mě. Když jsem byl z kámošem hrát fotbal, šli po mě. Až pak jsem si uvědomil, že nevědí, že jsem padlý anděl, a tím pádem jsem teda nesmrtelný, takže mě nemůžou zabít. Ale jak bylo vedro, měli jsme sundaný trika a oni viděli moje znamení. Znamení padlých andělů. Když ho viděli, došlo jim, že jsem padlý anděl, a že jsem taky nesmrtelný. Nemohli mě zabít, ale mohli mi ublížit a to tím nejhnusnějším způsobem. Zabili mi mojí Noru. Mého andílka. Nora věděla že jsem anděl. Dal jsem jí taky řetízek jako ty Julče. Ale já tam vyryl RICH srdíčko NORA "andílek"…"

Láďa se odmlčel a bylo vidět, že to pro něj bylo moc těžký mi to říkat. Asi ho hodně bolí vzpomínat na Noru. Bylo to ale jeho rozhodnutí mi to vyprávět. Myslím si, že to ale musel někomu říct. Myslím, že jsem jediný kdo to ví. Jak to o tátovi, tak o něm a tak i o Noře. O Noře se mu ani nedivím, že nechce mluvit. Já bych o ní asi taky nemluvil kdybych byl v jeho kůži. Je mi ho líto. A Nory taky. Když si ale představím, že je Nora podobná Julče, nebo spíš naopak Julča podobná Noře, je taky docela možný že jsou jedna a táž osoba. To by ale znamenalo, že je Julča upír a vždycky jim byla už od 18. století. Takže to ona mohla zabít Madlenku. To ona mohla zabít všechny ty lidi. To ona to všechno mohla způsobit. Celou tu dobu mě teda podváděla. To je hrozný. Je mi z ní zle. Nevím jak sem jí mohl milovat. Jak sem jí mohl věřit. Jak se mi vůbec mohla kouknout do očí?? Jak??? Ne to nepochopím. Ne to ne. To je na mě už moc. Už to neunesu. Už toho víc nechci vědět. Už ne. Ale brácha mi chce ještě něco říct. A vypadá to, že je to důležitě. Musím si to ještě poslechnout. Prostě musím.

"Nad čím přemýšlíš brácho. Nech mě hádat. Nad tím jak si mohl milovat Julču když byla vlastně celou dobu upír. A nad tím, že už nechceš nic slyšet, že jo toho na tebe už moc. Já ti to teda říkat nebudu. Řeknu ti to někdy jindy. Ale nezapomeň jak si myslel, je to fakt důležitý. Vím nad čím přemýšlíš teď. Jo umím číst myšlenky. Celých 15. let jsem ti čet myšlenky. Ale nikdy jsem ti to neřekl. Vím, měl jsem ti něco říct, ale po každý když jsi byl sám, si na něco myslel. A pokaždé to bylo buď na Julču,na rodiče, na školu, na kámoše, a nebo na mě, ale nechápu, proč když jsi vždycky myslel na mě, si myslel jenom na ty zlý věci, který jsem ti buď udělal nebo řekl. Nikdy jsi nemyslel na mě jako na hodného bráchu. Nikdy jsi si neřekl "já mám ale super bráchu" nebo "ještě že toho bráchu mám" docela mě to pokaždé ranilo.Moc jsem si přál, aby mi to řekl někdo jiný než Adélka. Ale jak jsem pokaždé slyšel, asi nejsem moc dobrý brácha co??"

Koukl se na mě a usmál se. Usmál se ale tak, že mě to zahřálo u srdce. Nevím sice proč, ale byl to hezký úsměv. Tady ten, konkrétně tady ten úsměv jsem si na něm pamatoval. Pokaždé, když někdo zmínil bráchu, jsem si sice vybavil drzého hnědovlasého a hnědookého kluka, ale vždycky na něm byl tenhle úsměv. Ten úsměv byl prostě dokonalý.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 27. února 2012 v 22:39 | Reagovat

co jiného říct..doknalost sama :DDDDDDDDD

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:00 | Reagovat

díky... si asi jediná kdo to čte... jak to tak vypadá...

3 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 28. února 2012 v 18:00 | Reagovat

nene..oni prostě nemají slov..jako já :D chci další hned ;)

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 29. února 2012 v 19:51 | Reagovat

klidně sem může dát další kapitolku. mám jich už hodně do předu napsanejch. asi ji sem dam... díky... =) =)

5 Black Black | 12. března 2012 v 14:56 | Reagovat

uff,to je na mě nějaký složitý!!! Ale je to super XD

6 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 12. března 2012 v 16:56 | Reagovat

je to složitý to ano, ale dá se v tom vyznat... dál už to tak složitý neni... :-)  :-D

7 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 19:11 | Reagovat

[6]: to je dobře :-) začínám se ztrácet...
jinak naprosto super :-D

8 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:32 | Reagovat

díky... a neboj dál už to složitý neni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: