2 kapitola I.

23. února 2012 v 16:59 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
tak je tady po delší době 2. kapitola. snad se bude líbit, a doufám, že na vás nejsou ty kapitoly moc dlouhé. tuhle tu jsem rozdělila do dvou kapitol, protože by měla ještě víc částí než ta první... snad vás ta délke neodradila... koment prosím...




Ondra byl celý rozklepaný. Kdo by ale nebyl. Odtrhly jsme jí zrovna ve chvíli, kdy mu začala pít krev. Nedivil bych se, kdyby se z toho zbláznil. Já bych se asi taky zbláznil, ale Ondra je jiný než já. Má větší odvahu, nebojí se ničeho (teda až na pavouky, ty nesnáší), je silnější než já (býval silnější předtím, než se zemně stal anděl.) Ale to je jedno. Ondra to zvládne, dostane se z toho.

Na krku má dvě malé dírky od Julčiných špičáků. Musí jet do špitálu, ale nevím, co řekneme doktorům. Něco už vymyslíme.

Julča je teda fakt upír. "Do prdele!!!!! To je fakt na dvě věci. Julča je teda upír. To je skvělí, pokusila se zabít Ondru a skoro se jí to podařilo. Koho se pokusí vysát příště??? Nikču? nebo Adélku? To je fakt nemožný. Na mě a Jirku si nic nezkusí. My jsme andělé, máme větší sílu než ona a navíc máme s Jirkou ještě něco co Julča nemá." Odmlčel sem se a nadával si nad tím co jsem právě řek.To se nemělo stát. to se fakt nemělo stát. Jsem fakt idiot. Ale teď už jim to musím říct. Ale neřeknu jim co to je.

"Co ale to nemůžeme nikomu říct, a to proto, že nevíme co to je. Prý se ta věc, nebo co to vlastně je, objeví až když bude někdo nám hodně blízký v průšvihu."

"Hej Petře, pojď jsem. Musím s tebou mluvit a myslím že je to důležité!!!"

Řekl brácha. Myslel jsem, že to řekl na hlas, ale jak jsem se na ostatní koukl, nikdo nic neslyšel. A pak mi to docvaklo. Láďa mi promluvil do hlavy. "Hej Láďo, jak to že si mi promluvil do hlavy, to uměj přece jenom andělé a…a… ne ne ne ne to fakt ne brácho řekni že není pravda to co si myslím. Že ne že nejsi...ne to ne. To není pravda. To nemůže být pravda."

"Ne nejsem upír. Jsem taky anděl. Já jsem ale anděl už od narození. Jsem padlý anděl. Jsem na světě už někdy od 18. století. Ale to je teď jedno. Naši to vědí. Táta je nefilim. Je to můj syn. Hele brácho, nečum na mě tak. Vypadáš jak debil, mluvím ti do palice, takže ti co se na tebe koukají nemají ani páru o tom, že já ti něco říká,m a že ty něco slyšíš. Tvař se buď normálně, nebo je pošli pryč a já ti to vysvětím o samotě a by nás nikdo neslyšel, ale pamatuj, musím ti to říkat takhle, jinak by nás mohli slyšet nepřátelé, tudíž upíři."

Čučel jsem na Láďu jako předtím na Julču. S otevřenou hubou a vykulenýma očima. Když jsem si to uvědomil, všichni ostatní si asi mysleli že jsem se scvok.

To je ale teď jedno. Řekl jsem, že jdu hodit Ondru do špitálu, když mě zastavila Nikča a řekla mi, že já do nemocnice nemůžu, protože jsem mrtvý. To mi v tu chvíli nedocvaklo. Zasmál jsem se nad svojí blbostí a nechal Nikču s Adélkou a s Jirkou ať ho teda odvedou oni.
Já jsem zatím šel domu. Lehl jsem si na postel a chtěl jsem vyhnat ty hrozný myšlenky z hlavy, chtěl jsem aby to všechno už přestalo. Teď mi ještě řeknou Nikča s Adélkou že je jedna z nich buď anděl nebo upír. Nebo že jsou obě dvě jedno z toho. To už bych fakt ale asi nepřežil.

"Ne. Neuvažuj takhle. To ne. Jenom tě to ještě víc žere. Nech to být. Nemysli na to. Mysli třeba na západ slunce. Nebo na… ne na to radši ne. Něco si nakresli. Slož si písničku nebo něco jiného. Ale hlavně nemysli na Julču, na tátu a na mě."

Řekl mi brácha, který seděl na jabloni před mým oknem a koukal na mě. Ale zase mi to řek do hlavy a ne nahlas.

"Hele brácho, proč mi pořád mluvíš jenom do hlavy a ne na hlas???? Už mě to začíná lézt na nervy. Jsem do něčeho zabraný a ty mi vlezeš do hlavy a začneš něco kecat."

Chtěl jsem to říct nahlas, ale co mě udivilo, když jsem to řek bráchovi taky do hlavy. Vím, že to umím, ale myslel jsem, že to musím chtít říct do hlavy, ale jak to tak vypadalo, tak asi ne. Nevím jak jsem to udělal, ale to je jedno. Brácha se začal culit. Na tváři se mu objevil úsměv, který mu holky přímo žrali.

"Tak vidíš, umíš taky mluvit někomu do hlavy. To je vlastně ale jasný… si taky anděl. Hele sorry brácha, ale já ti něco potřebuji říct, ale když jsem slyšel tvoje myšlenky, radši jsem to nevyslovil. Stačí kývnout a já ti to hned řeknu, ale zase stačí zavrtět hlavou a já hned zmlknu a vypadnu. A jestli chceš, už mě nikdy nemusíš vidět. Jde to zařídit. Záleží jenom na tobě. Jo a ještě bys měl vědět, že Ondra je teď taky upír. Věděl jsem to už tam v lese, ale nechtěl jsem to říkat před ostatníma. Tak co chceš to slyšet nebo ne??"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 27. února 2012 v 22:33 | Reagovat

ty vole...suoer..prej táta je můj syn :DDDDDDDDD

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:00 | Reagovat

ano je to jeho syn... trošku divný.. ale je to tak... =) =) =) =)

3 Black Black | 12. března 2012 v 14:52 | Reagovat

to je krutýýý!!

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 12. března 2012 v 16:52 | Reagovat

díkes... :-)  :-)

5 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 19:07 | Reagovat

hustý :-D

6 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:30 | Reagovat

dík =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: