1 kapitola V.

14. února 2012 v 18:00 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
V. část



"Ne, ne, ne, to nemůže být pravda!!!!!!! Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeee….!!!!!!!!"
Křičel jsem. "To ne, proč ona, proč zrovna ona. Julinka ne, moje láska, moje růžička ne. To není pravda, to nemůže být pravda. To ne , já spím, já určitě spím, já nejsem vzhůru. Ne nejsem. Julinka nemůže být mrtvá, nemůže!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tak sakra štípněte mě už někdo, probuďte mě z té hrozné noční můry!!!!!!!!!" nemohl jsem se uklidnit, nechtěl jsem se uklidnit. Chtěl jsem taky umřít. Chtěl jsem být taky mrtvý jako ona. Jako Julinka. Už sem si vytahoval z kapsy malou dýku, kterou jsem nosil u sebe. Byl to dárek od Madlenky. Chtěl jsem si jí vrazit do srdce, když mě někdo zastavil.
Byl to Jirka. Měl roztáhlí křídla. Měl vytřeštěný svoje hnědý oči, že jsem se divil, že mu nevypadli. "Ne, Petře, polož tu dýku! Hned!" Nechtěl jsem jí položit, chtěl jsem si jí vrazit přímo do srdce. Do srdce, jenž bylo už stejně rozlomený na milion střípků, který nedá už nikdo dohromady. Už nikdy, nikdo je nedá dohromady, už nikdy a nikdo nevyléčí moje srdce. Tak proč žít. Na co.
Když sem se trošičku uklidnil, zeptal jsem se ostatních co se stalo. Proč zrovna ona musí být mrtvá. Proč moje růžička. Proč??
Všichni na mě civěli jako na přízrak. Nikdo mi nic neřekl. Tak jsem se znovu sklonil k Julince a čekal. Čekal jsem na něco, co by se správně mělo stát, ale jak to tak vypadalo, tak se to asi nestane. "Ne, ne, ne, ne, z ní přece taky musí být anděl, stejně jako ze mě. Nebo ne??????"
"Ale Petře, anděl se stane jenom z toho kdo se zabije sám, nebo umře proto, že podlehne svým zraněním jako ty." Řekla mi Adélka a ještě k tomu dodala. "Četla sem o tom spolu s Julčou ještě předtím než se jí to stalo. Ještě předtím, než šla sama ven a ještě předtím než jí ten 'záhadný vrah' zabil. Možná že to byl ten vrah, který zabil i Madlenku a i ty ostatní lidi z Naburoku a jeho okolí."
Musíme ho najít. To prostě musíme. Říkal jsem si sám pro sebe, ale pak jsem to řek i nahlas. Ostatní souhlasili. Jirka byl zase zpátky. Všichni už teda věděli, že je taky anděl, ale nikoho to nepřekvapilo. Vzali jsme ho zpátky. Byl nám za to vděčný.
Chvíli jsem ještě seděl vedle Julinky, a když jsem se zvedal, že už pudu domu, něco se stalo. Julince se začali otevírat oči. Ale nebyli to její oči, který jsem uviděl. Tyhle byly černý, černý jako sama noc a ne ty její krásně hnědé oči. Ale to nebylo jediný co se na ní změnilo. Ještě otevřela pusu. Na zubech měla cosi černého. Když jsem se na to ale podíval zblízka, uvědomil sem si, že to není černý ale červený jako… jako krev. A byla to krev. Krev jí začala téct z pusy, ale nevypadala to, že by vykrvácela. To ne, neměla totiž žádný zranění. A navíc nevím, proč by začala krvácet až teď. Podle mě to nebyla její krev, ale koho jiného a navíc jak by se dostala Julče do pusy??? Po chvíli mě to začalo asi docházet. A myslím, že sem nebyl jediný komu to došlo. Adélce, Bětce, Nikče, Jirkovi, Ondrovi a Láďovi se na tváři objevil smutný, překvapený, a hlavně vystrašený pohled. Všichni jsme se na sebe koukli, nadechli se a naráz řekli jen jediný slovo. To slovo zní "UPÍR"…
Ne, ne , ne, ne, ne… to není pravda, není ani mrtvá, ani není upír. To prostě není pravda. Ne není já tomu nevěřím. Nevěřím, nevěřil jsem a nikdy věřit nebudu. Ne prostě nebudu.
Všichni jsme na ní koukali s otevřenou pusou, nemohli jsme tomu věřit, nechtěli jsme. Všichni jsme jí měli rádi a to hodně.
A co teď??? Je z ní upír. Je jím až od teď, nebo už jím byla dřív??? To je otázka. Že bych vážně miloval upíra??? To je blbost nebo ne???
Takhle přemýšlel asi každý, jak jsem je tak přejížděl pohledem. Chtěl jsem něco říct, ale to co se stalo dál mě zastavilo…
Julča, nebo aspoň to co jako Julča vypadalo, se zvedla, došla si k Ondrovi, naklonila mu hlavu a odkryla mu krk a chtěla mu do krku zabodnout svoje dva upírský špičáky. Ondra se bránil, kopal do ní, házel hlavou, křičel a nevím co ještě, ale Julča jakoby byla z kamene na to vůbec nereagovala. Myslím, že to ni nevnímala.
Chvíli to trvalo, ale pak jsem jí s Jirkou od Ondry odtrhnul. "Doufám že není pozdě!!!" doufal jsem…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 27. února 2012 v 22:28 | Reagovat

supééééééééééééééér :*

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:02 | Reagovat

díky =) =) =)

3 ariven ariven | Web | 25. června 2012 v 19:19 | Reagovat

Zatím super, všechny části byly, až na nějaký drobný chybky, prostě skvělý :-) . Rozhodně budu ve čtení pokračovat ;-)

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 26. června 2012 v 20:57 | Reagovat

děkuji... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: