1 kapitola III.

14. února 2012 v 17:57 | Nikyška |  My andělé - boj s temnotou
III. část



Když jsem dokreslil bráchu, šel jsem si lehnout. Probudil jsem se, až když přišla celá parta, teda skoro celá. Jirka se neukázal. Nejspíš to bylo kvůli té hádce.
Neřešil jsem to, sed jsem si vedle dívky, která měla hnědý, dlouhý a jemně zkroucené vlasy, který jí padali do velkých, krásných a hnědých očí. Seděl sem samozřejmě vedle Julie. Byla prostě překrásná.
Vedle ní si seděla Adélka s Láďou. A naproti nám na křeslo si sedla Bětka s Nikčou. Ondra si sednul na balkon a koukal na jezero.
Kecali jsme o všem možném, o škole, o mém pohřbu a taky o Jirkovi. S tím jsem začal já. Nechápal jsem totiž proč se pohádal s Láďou. Ale jak to vypadalo, nebyl brácha první s kým se Jirka hádal. Nejdřív nikdo nechtěl nic říct, ale pak se vrátil Ondra z balkonu a začal: " To s Jirkou začalo hned potom co si ty umřel. Chtěl být kápo naší party a navíc chtěl… no prostě chtěl chodit s Julii. To s Julčou jsme zamítli hned a tak to nechal být. Ale to s tou partou si nenechal vymluvit. Tak jsem mu vrazil facku aby se probral. Byl jako vyměněný. Facku mi chtěl hned vrátit, ale já uhnul. To jsem ale neměl dělat. Jirka se naštval ještě víc, a místo aby se porval semnou, šel k holkám. Šel jsem je samozřejmě bránit. Byl ale rychlejší, už chtěl dát Nikče pěstí do břicha, když vtom jsem se neudržel. Vzal sem ho po hlavě vázou na růže. Jirka se svalil na zem. Nic mu nebylo, akorát omdlel. Nechal jsem ho tady a napsal mu dopis. Ten je ještě možná tady na stole." Pak se odmlčel a přešel ke stolu. Za chvíli už měl v ruce papír a dával mi ho do ruky. Bylo tam napsáno tohle.

"Jirko,
fakt sorry, ale holky mlátit nebudeš!!!
nesnesu pohled na to, jak nějakej kluk mlátí holky.
jestli tě ještě jednou uvidim, jak mlátíš nějakou holku, tek tě tak zmlátim já, že se nepoznáš sám, natož aby tě poznak někdo jinej.
Ber to na vědomí a uvědom si, že takhle se chováš jako nějakej magor. buď se nad sebou zamysli a omluv seholkam, hlavně teda Nikče.
buď se začneš chovat normálně, nebo na naší partu zapomeň.
Ondra"


Když jsem přelouskal ten dopis, byl jsem šťastný, ale zároveň i rozčílený.
Poděkoval jsem všem za to, že se zastali holek. Byli jsme fakt dobrá parta. Teda jak to vypadá jsme pořád ale už nás není 7., ale jenom 6.
Potom co jsme dořešili Jirku, šli jsme k jezeru. Já, brácha a Ondra jsme hráli fotbal, zatím co holky kecali o něčem u našeho dubu, u "dubu splněných snů". Říkal jsem mu tak s Julií, protože tam jsem jí poprvé uviděl. O několik let později jsem se tam do ní zamiloval a asi měsíc na to jsem se tam s ní dal dohromady.
Asi po hoďce přišel Jirka. Měl různý keci na mě, na holky na kluky, no vlastně na celou partu. Nikdo si ho ale nevšímal. Tak se sebral odešel. Po 20 minutách, ale přišel znova začal na nás mít zase keci. To už jsem se neudržel a vyjel jsem na něj. Srazil jsem ho na zem, tam dostal pěstí. Bránil se, ale marně. Měl jsem velkou sílu. Myslím že mi ji přidalo to, že chráním lidi který mám rád, a taky to, že jsem…anděl.
Asi po 5. minutách to Jirka vzdal. Měl ode mě moncla přes celý levý oko. Jeho hnědý vlasy mu padaly do hnědých očí. Myslím si, že je mu to docela líto. Byli jsme nej kámoši už od dětství.
Slez jsem z něj a šel jsem k partě, která stála poblíž. Jirka se zvednul, promnul si levý oko, koukl se na mě, něco řek a pak odešel.
Pokračovali jsme ve hraní fotbalu a holky v kecání. Když se začalo stmívat, vrátili jsme se do domku. Tam jsme si sedli na balkon a koukali na západ slunce. Bylo to boží. Miloval jsem západ slunce, miluji ho a milovat ho budu. To mi nikdy nikdo nevezme. Ale nebyl jsem sám, i ostatní ho přímo "žrali"…
Když konečně zapadlo celý, šli jsme dovnitř. Tam jsme znova probírali Jirku. Už mě to unavovalo, a tak jsem si šel lehnou na gauč, na kterém nikdo nebyl, jelikož všichni zabrali křesla u stolku a nebo si sem přinesli naše vlastnoručně vyrobený židle. Chvíli jsem se ještě bavil, ale pak sem usnul jako dřevo.
Probudila mě až Julinka, která mi dala pusu. Byla asi půlnoc. Všichni akorát odcházeli, a tak chtěli abych šel s nimi. Šel jsem teda taky domu, akorát mě ještě štvalo to, že musím pořád lézt domu oknem. Mámě a tátovi, jsem totiž ještě neřekl, že jsem zase tady. Musím jim to říct.
Doma jsem byl první. Brácha musel jít vchodovýma dvěma, takže musel ještě odemknout. Doma nikdo kromě nás dvou nebyl. Divili jsme se. Láďa šel do svého pokoje, kde našel vzkaz.

"Láďo, dneska jedeme na návštěvu k babičce, takže asi přijedeme pozdě,
nebo až zítra. zvládni to tu.
máme tě rádi...Mamka a taťka..."


Měli jsme z toho radost. Jsme doma sami, můžeme si dělat co chceme. Můžeme si pozvat koho chceme.
Neváhali jsme ani chvilku a zavolali jsme celou partu, teda až na Jirku.
Všichni přišli do půl hodiny. Koukali jsme na filmy, hráli hry a kecali jsme o všem možném.
Asi tak ve 2. hodiny ráno jsme šli spát.
Ráno jsme se probrali okolo 11., když akorát přijížděli naši.
Doufám, že našim nic vadit nebude. Akorát odemykali, když mě něco vtáhlo do krbu.
Byl to Jirka. Byl černý od sazí jako kominík. Nechápal jsem proč je u nás v komíně, proč mi pomohl, a jak vůbec ví o tom, že jsem doma a taky o tom, že naši nevědí, že jsem zpátky jako anděl.
Koukl jsem se pořádně na Jirku, jak už jsem řek, byl celý černý od sazí, ale bylo na něm ještě něco jiného.
Jirka se nedržel nohama o kameny který vykukovali, ale letěl. Na zádech, měl totiž tmavě modrý křídla. Andělský křídla. Jirka je taky anděl, ale vůbec si nepamatuji, kdy Jirka umřel.
Chtěl jsem se ho zeptat, ale než jsem to řek, Jirka mi už odpovídal. Neodpovídal mi ale normálně, odpověděl mi tak, že mi vstoupil jeho hlas do hlavy. A v tom sem poznal že je teda taky anděl.
"Vím že se divíš, že jsem tady, že jsem to já kdo tě odtáhl pryč, aby tě vaši neviděli, jak jsem se dostal k vám do krbu, jak to, že mam křídla jako ty. Je to tak jsem anděl. Taky jsem umřel, ale mám tady něco co musím dokončit. Umřel jsem… ty jo, já už ani nevím kdy. Bylo to ten den jak sem se popral s Ondrou.
Ten den, jak o mojí hlavu Ondra rozbil vázu na růže. Nic mi sice nebylo, jenom jsem omdlel, ale jak jsem se potom probral, chtěl jsem si stoupnout, ale nešlo to. Tak jsem se doplazil ke dveřím, a myslel jsem, že si tam stoupnu.
Už jsem stál, když se mi zamotala hlavy, chtěl jsem se ničeho chytit, abych neslítnul. Ale chytil jsem se kliky a vypadl jsem ven. Spad sem blbě a zlomil si vaz. Nikdo mě tam nenašel, a tak když jsem se vrátil zpátky na zem jako ty, zahrabal jsem svoje tělo do lesa a nikomu nic neřekl. Si první kdo to ví, a tak doufám, že ty to nikomu neřekneš.
Jo a ještě něco, sorry za to, že jsem chtěl… no ty víš co. Fakt sorry, štve mě to. A hlavně to, že jsem ztratil nej kámoše, a to že jsem proti sobě poštval celou partu. Vezmete mě zpátky???"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Black Black | 18. února 2012 v 15:32 | Reagovat

čím dál lepší!!!

2 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 18. února 2012 v 20:58 | Reagovat

sem ráda že se ti to líbí =)

3 dolejskova-karina dolejskova-karina | Web | 27. února 2012 v 22:16 | Reagovat

hustýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý..:D

4 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 28. února 2012 v 17:01 | Reagovat

díky... =)

5 holianka/Eleon holianka/Eleon | Web | 31. března 2012 v 18:52 | Reagovat

[1]: naprosto souhlasim

6 Nikyška =) Nikyška =) | E-mail | Web | 31. března 2012 v 19:28 | Reagovat

kuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps: